Galerie Futura připravila na prázdniny výstavu nazvanou Love at first Site. Jak je v tomto experimentálním prostoru dobrým zvykem, jde o promyšlenou a hravou expozici příhodně umístěnou ve zdejších labyrintovitých prostorech, které zřejmě vyhovovaly záměru kurátorky Emanuely Nobile Mino reflektovat téma prostoru, prostorovosti, hranic či teritorií.

V Galerii Futura na Smíchově na Vás až do konce prázdnin čekají tři různorodé výstavní projekty, jejichž společným jmenovatelem by s trochou recenzentské velkorysosti mohlo být téma rozostření rolí a identit...

Najít živého člověka mezi samými chodícími mrtvolami je docela zázrak, což dvojnásob platí o současných českých školách. Na chodbách dvou z nich můžete potkat i mladého básníka a tanečníka s nekonvenčním pohledem na věc.
Rozhovor s Ondřejem Hníkem, básníkem a učitelem, o jeho nových sbírkách, o učitelských zkušenostech, psaní poezie i odborných textů nebo o zážitkové pedagogice.

Právě probíhající výstava sochaře Huga Demartiniho je uspořádána z prací let 1968–1976. Toto období je u autora charakteristické vyhazováním předmětů – koulí, kvádrů, válců do vzduchu. Díky umělcovo pohybu se vytvořila neustále se měnící vztahová soustava. Známé jsou fotografie zachycující Demartiniho přímo v akci, či kompozice následně vzniklá na zemi. Jedna z takových akčních konstelací předmětů ve vzduchu je fixována v hlavní místnosti Topičova salonu.

Jistě: zdá se jako dobrý nápad zajít na herecký debut Norah Jones v režii Wong Kar-waie. Ovšem Moje borůvkové noci jsou emanací tak koncentrované nudy, že člověka podobné „dobré nápady“ na nějakou dobu přejdou.

Tereza Boučková nepatří k nejplodnějším autorům, zato však rozhodně k těm nejpozoruhodnějším. Román Rok kohouta pokračuje v její tradici silně autobiografických próz reflektujících komplikovaný vztah s otcem, Pavlem Kohoutem, milostný a partnerský život, výchovu vlastních i adoptovaných dětí, uměleckou tvorbu a konečně kritický pohled na naši společnost.