Malá inventura 2008 – den čtvrtý aneb Doteky

holdinfast_foto_petr_otta
Občas se i otrlému a ze tří dnů Malé inventury už poněkud znavenému recenzentovi stane, že prožije naprostý emocionální otřes, po kterém se v jeho srdci mísí štěstí se smutkem, radost s pláčem a spousta jiných protichůdných emocí. A nakonec tenhle zmatek vede až k čechovovské melancholii, které se jde v tu chvíli zbavit snad jen litry vodky a nebo sebevraždou. Ano prosím, a to pořád mluvím o divadle. Ale proberme to postupně.

Dotek. Dotýkání se. Projev intimity v mezilidských vztazích, ale i prostředek poznávání okolního světa, který byl přítomen už v prvním představení včerejšího dne, a to přestože bylo určené pro děti. Pohádka po kapkách v divadle Ponec je totiž postavená na trochu jiném přístupu k dětskému divákovi. Ne ono tradiční pošťuchování se v hledišti a házení oříšků na čerta, ale aktivní zapojení dětí do dění na scéně, kde fungují jako jakási obdoba chóru a pod vedením účinkujících dělají tu potok, tu moře nebo loď.

Tenhle přístup dává dětem možnost si pomocí vlastního těla a pohybu osahat fungování divadla. V nějaké protoformě si zažijí znakovou podstatu divadla, ale i určitou dobrovolnou kázeň a koncentraci na plnění úkolů. A ještě se u toho, soudě aspoň z bezprostředních reakcí, dobře baví. Pro bezdětného dospělého má tohle představení sice kouzlo dětské bezprostřednosti, ale rozhodně větší smysl to má pro děti tak od čtyř do deseti let. A pokud, jako asi skoro každá holčička a sem tam nějaký kluk, sní o baletu, pak Pohádka po kapkách je možností, jak je k tancování přivést z trochu jiné strany – tahle inscenace totiž vznikla v návaznosti na Dětské studio při divadle Ponec, kde se zabývají dětmi a moderním tancem současně. Ale to už je jiná kapitola, jakkoliv neméně zajímavá.

U nejnovější produkce divadla Krepsko, Alma a Amanda (TWILOGIE - další kapitoly), dotek chyběl. Celá inscenace je postavená na zvláštním vztahu dvou protagonistek, který je rozostřen (jsou sestry, kamarádky???) a dokonce je občas zpochybněna i reálnost ztvárňovaných postav (vystoupení z obrazu, zrcadlové pohyby atd.). To nás přivádí právě k tématu touhy po blízkosti, po kontaktu, která se ale po většinu doby nedaří. Bohužel jsem pravděpodobně viděl nepovedené představení, soudě tak podle určitých hluchých míst. Zdálo se také, jako by oběma herečkám chyběla koncentrace. Tomu také přičítám určité momenty působící amatérsky náhodně a nenarežírovaně.

Hned na začátku této pasáže přijměte, prosím, omluvu. I kdybych byl reinkarnací F. X. Šaldy, vím, že nebudu nikdy schopnen přiblížit to, čeho jsem se včera večer zúčastnil. A taky vím, že taková konstelace výkonu tanečníků, naladění publika a cojávím čeho všeho nutného pro excelentní představení, se třeba už nebude nikdy opakovat. Proto berte dalších pár odstavců spíš jako vyznání než jako reflexi. Je to snaha popsat nevyslovitelné.

Od začátku představení Holdin´ fast taneční skupiny DOT 504 bylo jasné, že půjde o „vyšší dívčí“. Koncentrace, energie vložená do každého pohybu, vizuální účinnost a s děním na scéně kongeniální hudba Ivana Achera. Stejně tak od začátku prosakovala ze vzájemného kontaktu tanečníků neuvěřitelná senzualita a sexuální náboj. Intenzivní dotýkání se jak rukama, tak celými těly. To pak dál postupovalo střihovými změnami nálad i tempa, komických i se smutkem tragédie koketujích momentů. Ostatně právě tato struktura a rytmus (choreografie a koncepce: Jozef Fruček, Linda Kapetanea) jsou to, díky čemuž inscenace funguje jako celek a co v tomto případě zaslouží absolutorium. Zkrátka famózní inscenace, která nekomunikuje s vaším mozkem, ale s iracionální podstatou. A jelikož bych se do toho jen víc zamotal, končím.

Tolik tedy pro dnešek a zítra naposledy.

<<Den první>>
<<Den druhý>>
<<Den třetí>>
<<Den pátý>>


POHÁDKA PO KAPKÁCH
současný tanec, pohybové divadlo, interakce, pro děti
Lenka Tretiagová, Tereza Marečková

režie, dramaturgie: Lenka Tretiagová a Tereza Marečková
choreografie: interpreti v tvůrčí spolupráci s autory
hrají a tančí: Michal Dalecký, Ondřej Lipovský,
Bára Helebrantová, Tereza Tretiagová, Alena Ditrichová,
Jana Sýkorová, Lenka Vokurková
hudba: Jakub Kudláč

ALMA A AMANDA (TWILOGIE - další kapitoly)
pohybové divadlo
KREPSKO a Henna Kaikula


hrají: Linnea Happonen a Henna Kaikula
režie: Linnea Happonen
hudba: Mayim Alpert, Guy Dowsett
kostýmy a výtvarná spolupráce: Radka Mizerová
light design: Martin Špetlík

HOLDIN´ FAST
současný tanec a pohybové divadlo
Jozef Fruček, Linda Kapetanea, DOT 504


choreografie: Jozef Fruček & Linda Kapetanea
tančí: DOT 504 (Helena Arenbergerová,
Michaela Ottová, Lenka Vágnerová,
Pavel Mašek, Petr Opavský, Daniel Raček)
hudba: Ivan Acher
repetitor: Lucia Kašiarová
fotografie: Petr Otta
Průměr: 5 (2 hlasů)

Zpět nahoru