Malá inventura 2008 - den druhý aneb Třikrát live

Trains

Zatímco včera jsme se na Malou inventuru dívali skrz skleněné akvárium, pro produkce z dnešního dne je klíčovým jeden z konstituujících prvků divadelní inscenace – hudba. A to dokonce hudba živá. Dnešek je také prvním dnem, kdy Vám poskytneme ne plný servis, ale pouze výběr z představení toho kterého dne. A ty jsou pro dnešek tři.
Albert se bojí v La Fabrice, Trains v Alfrédu ve dvoře a nakonec Tanec papírových tanečnic v Českém muzeu hudby.

V prvním případě sloužila hudba v podstatě pouze jako ilustrace. Každý Albertův (Vojta Švejda) krok či výlet do světa fantazie byl doprovozen pasentním hudebním doprovodem. Jak se ke správné klauniádě sluší, hudba byla velmi energická, živá a plná všemožných hudebních vtípků, pro příklad – zvuk cvakajících klapek klarinetu jako běh pavouka.

U Trains je tomu diametrálně jinak. Zde hudba funguje jako naprosto svébytný způsob komunikace s divákem, postavený v tomto případě ještě nad samotného herce. Ono v tomto případě je vlastně otázka, zda mluvit o divadle – jde spíš o jakýsi audiovizuální koncert, ve kterém člověk nefunguje jako objekt zájmu, ale pouze jako rozezvučovatel jednotlivých tónů pečlivě načasované kompozice. Tímto předsazením zvuku a obrazu (míněna je jak práce s prostorem, tak projekce) před slovo autoři z projektu Hanga Gote prakticky rezignují na tradičně vystavěné dramatické situace, ale tvoří velmi účinné obrazy (v tomto případě ne úplně vhodné slovo, které postrádá hudební a prostorový rozměr), které s divákem komunikují spíš na emocionální než na racionální bázi.

Co se stylu samotné hudby týče, máme v tomto případě co do činění převážně s hudbou industriální, sestavenou ze zvuků železnice (různé tření kovů, chrchlající rozhlas atp. – předtočených i živých), doplněnou tu a tam kytarou a bicími. Stejně tak se projekce skládala převážně z železničních motivů, a to jak ve formě videa, tak ve slide-show fotografií. Promítáno bylo na tři samostatná plátna, a to s rozdílným obsahem. Spojíte-li si to všechno ještě se snahou o detailní timing, je prakticky nemožné, aby se to všechno obešlo bez technických chyb (povětšinou disfunkční technika, ale i nevytažený mikrofon). Což se také ani jednou ze dvou případů, kdy jsem Trains viděl, nestalo. Ovšem u takto technicistní produkce nastává zvláštní fenomén, kdy se právě chyba stává nutně přítomnou proměnou každého představení. Tím se tak do potenciálně sterilního tvaru dostává prvek náhody a spontánnosti, který tak trochu oklikou vrací Trains zpět do sféry divadla. Tedy, lidé fungují sice jen jako rozezvučovatelé, ale bez nich by stroj nefungoval – můžeme se tedy na Trains dívat i jako na drama o nemožnosti vytvořit dokonalý tvar.

S tvarem má potíže i poslední z včerejších kusů, tedy Tanec papírových tanečnic, jenž působil spíš jako sbírka klauzur než jako ucelené divadelní představení. Ovšem z hlediska našeho tématu, tedy hudby, můžeme sledovat opět trošku jiný princip. Princip, pro který je klíčové slovo komunikace. Tedy komunikace mezi tanečníkem a hudbou, kdy se účinkující v jednotlivých výstupech nechávají vést, ovlivňovat hudbou, nebo se proti ní nějak vymezují. Což ovšem není u čistě tanečního divadla nijak překvapující fakt. Představení trpělo na hluchá místa, která se ovšem s absencí nějaké sjednocující koncepce (zde pouze vizuální) musí podle mého názoru nutně dostavit. A nejsem si jistý, že výmluva na „koláž" v programu všechno omlouvá. Tím nijak nesnižuji individuální kreace jednotlivých aktérů, pouze podotýkám, že zasazené do mozaiky by vypadaly lépe než jako po zemi poházené lesklé střepy.

Tolik den druhý, pokračovat budeme zase zítra.

<<Den první>>
<<Den třetí>>
<<Den čtvrtý>>

<<Den pátý>>

ALBERT SE BOJÍ
děsivá pantomima
Vojta Švejda, James Donlon


koncept, režie: James Donlon
koncept, hraje: Vojta Švejda
hudba: Petr Wajsar, Jiří Mráz (klarinet),
Martin Zpěvák (kontrabas)
světla: Jan Beneš-McGadie

TRAINS - There is a Train Station in my Head
industriální haiku
HANDA GOTE research & development

připravili: Tomáš Procházka, Jakub Hybler,
Robert Smolík, Leoš Kropáček,
Roman Mikeš, Tomáš Choura, Martin Búřil
produkce: Maria Cavina

TANEC PAPÍROVÝCH TANEČNIC
koláž alternativního tance a hudby
Jan Komárek


interpretace a tvorba: Dora Hoštová,
Jana Hudečková, Dagmar Chaloupková,
Marie Kinsky,Michaela Komárková-Suša,
Honza Malík, pan Miroslav Maršálek,
Petra Mandová, Veronika Miklová,
Andrea Miltnerová, Adéla Petáková,
Zdenka Sviteková, Johanka Vichova,
Berrak Yedek, Marcela Zikmundová
hudebníci: Ganesh Anandan, Jaroslav Kořán,
Joe Karafiát, Pavel Hrabánek,
Iva Oplištilová, Michael Delia,
Jan Holeček, Marina Kantor
a Pěvecké sdružení pražských učitelek

Průměr: 5 (3 hlasů)

Zpět nahoru