Malá inventura 2008 - den první aneb Dvakrát do akvária

PR obrázek k Portrétu

První den Malé inventury byl takříkajíc zahřívací, i když jen co se počtu představení týče. Ani Test.Ost.Er.On v Alfrédu ve dvoře, ani Portrét v Divadle Ponec nejsou inscenace, které by trochu poučenější divák mohl snadno přehlédnout (Test.Ost.Er.On kvůli masivní reklamě v době premiéry, Portrét díky Cenám Sazky). Obě inscenace jsou značně odlišné, ale přesto se dá najít jedno jasné pojítko. Akvárium.

Akvárium. Pevně ohraničený prostor. Prostor, do kterého je vidět za všech stran. Pro ryby životní prostor. Čtyři stěny, mezi kterými žijí, spí, hrají si, rvou se, páří se a požírají. Možná právě při pozorování rybiček vzniknul nápad na reality show. A přesně takovýhle prostor pro své účinkující vytvořily obě inscenace. Každá za trochu jiným účelem, jedna zcela otevřenou metaforou (reálnou přítomností akvária s rybami), druhá tak trochu skrytě.

Ten druhý případ se týká inscenace Test.Ost.Er.On (režie: Miroslav Bambušek). Ta tematicky stojí na něčem trochu jiném – na zkoumání různých aspektů současné mužské identity. Skoro to působí jako jakýsi pokus, při kterém vezmete skupinu mužů a necháte je postupně odkrývat další a další vrstvy jejich osobnosti. Od chlapského přátelství přes sexuálně podbarvenou chvástavost k bezmocné a osamocené masturbaci nad vlastními představami. Tenhle „propad“ vrcholí v nejpůsobivější scéně celé inscenace, kdy se skupina mužů promění ve stádo ovcí, které po malém vybočení z řady pocítí náhlou bezmoc a s hlasitým bečením se vrací ke svým druhům.

Malá odbočka stranou, ve které neobjevím Ameriku. Z téhle inscenace pro mě dělá událost ona převrácená gendrovost, která vybočuje z přehršle „ženských“ inscenací o ženách. A přitom spíš mužská identita a její poněkud vratké a snadno zbořitelné základy jsou v dnešní době umělecky málo prozkoumané. Zkrátka je fajn podívat se jednou za čas na divadlo, jehož protagonisté jsou zdraví heterosexuální muži.

Zatímco u předchozí inscenace fungovala ona skleněná klec pouze jako určité pozadí, u Portrétu choreografky Ioany Mony Popovici jde o samotné téma celé inscenace. K tomuhle klíči nám inscenátoři ostatně poskytli jasné vodítko – tedy akvárium zavěšené po celou dobu nad scénou, se stejným počtem ryb jako byl počet tanečníků. A stejně jako ony ryby proplouvají nad scénou náhodně (chvíli všechny spolu, chvíli každá zvlášť), tak se i mezi pěti tanečníky na holém jevišti Divadla Ponec všemožně přelévají prostorové i interpersonální vztahy. A vzhledem k tomu, že jsme zavření mezi skleněnými stěnami, tak není kam utéct před napětím, hádkou nebo dokonce agresí. Všechny tyto emoce jsou ovšem schovány do prvků dětské hry (na honěnou, slepá bába ad.), což nás zavádí zase zpátky mezi honící se rybičky a těch už bylo pro dnešek dost.

Tak tolik tedy den první, zítra budeme pokračovat.

<<Den druhý>>
<<Den třetí>>
<<Den čtvrtý>>
<<Den pátý>>

 

Test.Ost.Er.On - hlas druhé strany
auto experimentální gender rallye

koncepce: Stage Code, muži na scéně: Jakub Hradílek, Tomáš Jeřábek,
Pasi Mäkelä, Philipp Schenker, Tomáš Turek
režie: Miroslav Bambušek, muž z videa: Kryštof Hádek
drsné video: Michal Pěchouček, mužná hudba: Jeník Burian
chlapské kostýmy a výprava: Štěpán Růžička
ostrý světelný design: Vladimír Burian
praktická grafická úprava: Kryštof Doležal
produkce: SPREAD, o. s.
koprodukce: MOTUS, o. s. - produkce divadla ALFREDVEDVOŘE

PORTRÉT
současný tanec a pohybové divadlo
NANOHACH & Ioana Mona Popovici


námět, koncept, choreografie: Ioana M. Popovici
tvorba & tanec: Anna Caunerová, Lea Čapková, Michael Vodenka, Honza Malík, Marta Trpišovská
scénografie: Peter Smetáček
kostýmy: Mariana Novotná
light design: Jan Beneš-McGadie
fotografie: Dragan Dragin.
produkce: Honza Malík & NANOHACH o.s.

 


 

Průměr: 4 (106 hlasů)

Zpět nahoru