Malá inventura 2008 – den třetí aneb Mýty a pohádky

Oidipus, zacatek
Do našeho včerejšího plánu nám udělala čáru přes rozpočet Farma v jeskyni tím, že jejich Čekárna byla na poslední chvíli z programu stažena, a tak pro Vás máme místo tří reflexí pouze dvě. Na druhou stranu jde o dvě představení, na která jsem se osobně velmi těšil. Oidipus (komplexně) projektu HoMe a Lapohádky hradeckého divadla DNO. Dnes pro Vás také poprvé máme dva pohledy na jeden inventurní den, neboť pasáž o Oidipovi napsala naše externí spolupracovnice Bára Herčíková. Pojďme se tedy podívat, jak se dnes vypráví pohádky a mýty.

Očekávat inscenaci Oidipa, ve které by se ještě objevily sloupy a bílá prostěradla, by patrně nikoho nenapadlo. Stejně tak by však málokdo dokázal předvídat, že lze v divadle zažít antický příběh natolik autenticky, že bude každý z přítomných sám ovlivňovat a určovat průběh představení. Divadlo experimentální činohry HoME v režii Howarda Lotkera se totiž rozhodlo vytvořit situaci, ve které by si současný divák mohl připadat jako osobně zainteresovaný člen tehdejší polis.

Oidipus (komplexně) je určitou hrou inscenátorů, jednak s diváky, jednak s klasickým oidipovským mýtem. Diváci jsou vtaženi do děje prakticky od první scény, pasivita není povolena. Hádá se pověstná otázka Sfingy, úpí a lká se v morovém chóru a hlavně se hovoří o všemožných komplexech a traumatech s hrdiny Oidipova příběhu i s zcela neznámými lidmi. Po celou dobu není detektivní příběh otcovraždy vyprávěn, ale společně s diváky postupně objevován a zažíván. Od lehce psychoanalytického nalézání, pro kterou z osobních tragédií by člověk dokázal zabít, se aktivita diváků přesouvá do role moderátorů osudu. Herci postupně rozehrávají různé z jejich návrhů, jak katastrofě Oidipova osudu uniknout. Osudovosti ale nelze uniknout a všechny alternativní konce se ukazují jako nesplnitelné. Příběh se proto uzavírá jediným možným způsobem. Tím Sofoklovým.

Diváci dostanou možnost zbavit se po Oidipově vzoru i svých osobních traumat (či komplexů). Ne každý má sice chuť zakřičet na celé kolo a symbolicky si probodnout oči a ne všem to připadá jako adekvátní cesta ke katarzi. Silnou atmosféru přesto pocítí všichni, už tím, že místo možnosti zatleskat, jsou diváci vyzváni k odchodu do tmy skrze zákulisí, kde pozorují mlčky se odličující herce. Odhalování věcí pod povrchem končí odhalením nejintimnějších prostor divadla.

Exkurze do inscenátorské kuchyně provází i inscenaci laponských mýtů Ledové techno, tedy Lapohádky. Ovšem probíhá to poněkud jiným způsobem. Divák není násilně vtahován do představení, ale tím, že se všechno včetně přesunů a přestaveb děje na otevřené scéně, může každé z jevištních kouzel po chvíli prohlédnout. To ale nijak nesnižuje jejich účinnost, ba právě naopak vyvolává úžas nad tím, co všechno je možné vytvořit s pár loutkami, paravánem (viz obrázek) a živou projekcí.

Hlavní devízou Lapohádek rozhodně není nějaké velké morální poselství nebo případně snaha o diváckou katarzi, ale až bornovská (přídavné jméno odvozené od tvorby Jana Borny, ne Adolfa Borna) hravost a vynikající atmosféra. Ta byla dotvořena jednak živou hudbou (DVA) a potom tím, že se mluvené slovo odbývá v laponštině a překlad běží v titulcích nad scénou, což vede ke komickým efektům podobným často parodovanému simultánnímu překladu z japonštiny.

Tolik pro dnešek, zítra budeme zase pokračovat.

<<Den první>>

<<Den druhý>>
<<Den čtvrtý>>

<<Den pátý>>

OIDIPUS (KOMPLEXNĚ)
divadelní experiment
HoMe


spoluautoři a herci: Josef Rosen (CZ), Daniela Voráčková (CZ),
Alexander Komlosi (CZ), Andrea Miltner (UK),
Carli Jefferson (UK), scénografie: Phillipp Schenker (CH),
hudba a zvuk: Jan Burian (CZ), dramaturgie: Sodja Lotker (YU),
koncept a režie: Howard Lotker (USA),
produkce: Olga Plchová (CZ)

LEDOVÉ TECHNO, TEDY LAPOHÁDKY
loutkové technologické představení s živou hudbou
DNO


obrazová stránka Kamil Bělohlávek, Roman Kudláček
zvuková stránka: DVA
dějová stránka: Kamil Bělohlávek, Miroslava Venclová, Diana Čičmanová
světelná stránka: Tomáš Roček
laptop: Karel Kratochvíl
hrají: Mirka Venclová, Diana Čičmanová, Roman Kudláček a DVA
Průměr: 5 (1 hlas)

Zpět nahoru