Psí matka aneb O Kohoutovi, slípce a antické tragédii

Logo Divadla Na prádle

Pavel Kohout je na české kulturní scéně postavou poněkud kontroverzní. Jedna skupina lidí mu nemůže prominout jeho svazácko-údernické začátky a pro druhou je neodpustitelné jeho následné odrození z lůna rodné strany. Bez ohledu na tento spor mu ale jedna věc upřít nejde – není postavou přehlédnutelnou. A stejně tak přehlédnutelnou není ani inscenace Psí matka v Divadle Na prádle v Kohoutově režii vlastní dramatizace.

Hlavním prvkem, na kterém Kohoutova inscenace románu Psí matka řeckého autora Pavlose Matesise stojí, je bezpochyby herectví. Pokud budeme konkrétnější - herecké umění Marie Málkové, neboť se jedná o monodrama, ve kterém všechny ostatní složky divadelního výrazu fungují v podstatě pouze jako kulisa. Scéna (Karel Špindler) sestává z lavičky a tří barevných rolet, které jednak plní funkci paravanů a potom vytvářejí minimalistickou ilustraci středomoří. Světelné změny v podstatě pouze obstarávají oddělení jednotlivých částí monologu a tím celou inscenaci dynamizují. Podobnou funkci má také hudba složená převážně ze zvuků moře, která zní pouze v předělech. Ta ovšem, po vzoru řeckých plenérových divadel, určitým způsobem staví individuální osud do kontrastu s absolutnem.

Tento individuální osud si v lecčems nezadá s osudem postav z antické tragédie. A stejně jako v případě některých tragických hrdinů antiky máme i tady co do činění s člověkem, který si svou tragičnost příliš neuvědomuje. Málková hraje postarší ženu Rubiny, jejímž osudem prošly dějiny novodobého Řecka od okupace Němci až po dnešní bouřlivý rozvoj turistického ruchu a relativní prosperitu. Stejnou cestou se vydává i onen úděl individuální – od hladomoru a existenciální nouze přes řetěz osobních proher a zklamání, až po klidné a zajištěné bidlo. V kontrastu s tím ovšem také přichází o své blízké až k úplné osamělosti a opuštění. Symbolem toho se stává „pouhá“ slepice, zvíře, které se v době okupace stává její spřízněnou duší a k jehož dávné smrti se po celý svůj život vztahuje. Ona slípka funguje jako jediná bytost, se kterou se jí kdy podařilo navázat hlubší a neproblematický vztah a zároveň jako ztělesnění toho, jakým způsobem byl její život (a popřípadě i celého Řecka) předurčen křivdami a obtížemi války a poválečného období.

Minulost však, a tím se dostáváme k rámci celé inscenace, už není podle autora téma, které by rezonovalo v dnešním Řecku, a tak je Rubiny s celým svým osudem jakožto pomatená odvedena mladým policistou před psychiatrické konzilium (diváky). Tedy zatímco při antické tragédii bylo publikum svědkem boje o poznání a sebeuvědomění, u Psí matky se bojuje proti zapomínání. A to v podání Marie Málkové způsobem vpravdě hrdinským a velkolepým. Po Obchodníku s deštěm další jasný argument, proč má Divadlo Na prádle své místo v pražské divadelní mapě.

Psí matka
Hrají: Marie Málková
Režie: Pavel Kohout

Průměr: 5 (5 hlasů)

Psí matka

Inscenace je skutečně pozoruhodná a zanechává silný dojem. Devadesátiminutový monolog by byl oříšek i pro mladší herečku!
Stihl jsme ještě derniéru - za přítomnosti Pavla Kohouta, který předal Marii Málkové za skvělý výkon kytici - vkleče!
Ještě k recenzi Petra Váchy:
Je kvalitní a výstižná. Upozorňuji jen na dvě drobnosti:
-herečka se nejmenuje Rubiny, ale Rubini (což lze nalézt
i na internetu v ILiteratura).
-postava si našla zajištěné bydlo (od bydlit!).
Bidlo (uprostřed druhého odstavce) by mohla mít
nanejvýš ona slípka, o níž hrdinka vypravuje.
ML

Zpět nahoru