Terminus aneb Krátká zpráva o jednom večeru a jednom dramatu

Logo Divadla Letí
Pokud se vám do ruky dostane dramatický text, po jehož přečtení jste přesvědčeni, že by právě on neměl zůstat ukryt zrakům veřejnosti, dá se dělat několik věcí. Pokud máte dostatek času, prostředků a nápadů, uděláte inscenaci. Ale nemusíte mít ani jedno z toho – to pak uděláte scénické čtení. A nebo se můžete vypravit cestou, kterou si zvolilo Divadlo Letí, a udělat něco mezi – projekt osmi scénických skic 8v8 ve Švandově divadle. V rámci něj pak můžete, stejně jako Letí, uvést text irského dramatika Marka O´Rowea Terminus.

Specifikem této scénické skici (podle vyjádření inscenátorů jakéhosi divadelního polotovaru mezi inscenací a čtením) je samotná forma textu (překlad: Ester Žantovská, režie: Martina Schlegelová). Ten je složen ze tří monologů, což by značně omezovalo i regulérní inscenaci, natož projekt, jehož hlavním cílem je seznámit české publikum se současnou světovou dramatikou – tedy spíš aktuálnost než jevištní invence. Ale přesto není zvoleno nejjednodušší řešení v podobě tří lidí a tří židlí, ale forma střídajících se mluvčích na barových židličkách, kteří po skončení své části proplétajících se monologů přenechají své místo dalšímu ze tří aktérů (Irena Kristeková, Kamila Sedlárová, Richard Fiala). To rozhodně v prvním plánu dobře dynamizuje potenciálně statické dění na scéně, ovšem poněkud důvod, proč se tak činí. Tím je poněkud prvoplánové a brzy prokouknutelné zmrtvolňování všech postav pomocí kostýmu (čím dál tím více bílých částí) a líčení (čím dál tím výraznější bělost a s postupem času sem tam podlitina), odehrávající se za scénou a jejich nástup k části monologu skrze kostku potaženou cáry igelitu, která funguje jako jakási dýmající pekelná brána. Ono je to totiž celé o cestě do záhrobí.

Toto téma by se (i když je to samozřejmě velké zjednodušení) dalo určit nejmenším společným jmenovatelem všech tří monologů. Každý z nich začíná vcelku banální historkou ze života běžného obyvatele globální vesnice (v tomto případě konkrétně Dublinu), ze které se s ubíhajícím dějem stává krvavý morytát. Ale nezůstane jen u další varianty skomírajícího coolness, O´Rowovi se vcelku nenápadně povedlo vnést do těchto krváků mystické prvky. A tak jeden z aktérů podepíše smlouvu s ďáblem, druhá postava je před smrtí zachráněna ztracenou duší a posléze zabita anděly, kteří napravují řád věcí. Tato křesťanskou mytologií inspirovaná nadstavba zde ve výsledku funguje jako určitá hodnota (na jejichž absenci reagovala právě coolness dramatika), ke které je možné se vztáhnout, jako jakási vyšší spravedlnost, která trestá i naplňuje zničené životní osudy. Tedy která dodává světu zpátky rovnováhu.

Scénická skica či vůbec scénická čtení jsou na pražských scénách v poslední době věcí poměrně oblíbenou (připomeňme například Eliadovu knihovnu Na Zábradlí či projekty Divadla v Dlouhé) a tento volný cyklus do této linie bez problémů zapadá. A i přes určité inscenační obtíže tento večer splnil svůj účel – představil a nalákal k autorovi a textu, a to efektivnější cestou než by bylo pouhé vydání knižní verze. Navíc, poslechnout a tak trochu shlédnout horkou novinku (premiéra v Dublinu v roce 2007) evropské scény není nikdy k zahození.

O´Rowe Mark: TERMINUS
překlad: Ester Žantovská
režie: Martina Schlegelová
hrají: Irena Kristeková j.h.,
Kamila Sedlárová j.h., Richard Fiala
Průměr: 5 (2 hlasů)

Zpět nahoru