Vrba aneb Nespojitost

Logo Divadlo Continuo
Pravděpodobně tím hlavním, čím se dostalo Divadlo Continuo do širšího diváckého povědomí, je Kratochvílení, tedy site-specific produkce na jihočeském zámku Kratochvíle. To však bylo po deseti ročnících uloženo k ledu a místo něj se letos Continuo přesunulo k rybníku Otrhanec s dalším site-specific projektem Na hrázi. A právě ten byl jedním z hlavních inspiračních zdrojů k jejich nejnovější premiéře, inscenaci Vrba (režie: Pavel Štourač), odehrané v Divadle v Celetné.

A nutno hned ze začátku říct, že přesun z plenéru do relativně komorního sálu se příliš nepodařil. Z pojetí scény jako několika separátních hracích plánů, které spolu příliš nekomunikují, jako by čnělo, že se původně hrálo spíš do šířky než do hloubky a pro potřeby Celetné se to všechno prostě jen smrsklo. Z této oddělenosti podle mého vycházely i problémy s občasnými zádrhely mezi jednotlivými obrazy, kdy přechod nebyl plynulý a zrušil jakékoli potenciální zárodky atmosféry. Velkým problémem byl také ústřední objekt, kterým byla konstrukce s dveřmi, jež otáčením rozlišovala prostor domu a hospody. Ten jsem, kvůli jeho rozměrům, označil za ústřední, ovšem na scéně byl naprosto nepochopitelně zastrčen v levé zadní části jeviště a ještě zčásti zakryt bočními výkryty, což působilo značně disproporčně a neohrabaně.

Velmi problematickým se mi zdají být i sem tam vložené marionetové pasáže, kvůli kterým musí ze zákulisí přijet neustále se zadrhávající objekt, vypadající jako hybrid mezi stolkem s televizí (modré světlo v pozadí) a tradičním loutkovým divadlem na poutích (červená opona). Tady zas, naopak, sice bylo z jedenácté řady vidět, že tam marionety jsou, ale už vůbec ne, co že se to s nimi hraje. Možná právě proto mi utekl jejich smysl v rámci celé inscenace.

Co plynulosti také příliš neprospělo, byl nižší počet herců než postav – to není v divadle praxe nějak neobvyklá, nicméně v případě náročných převleků, jako jsou zde (scénografie: Helena Štouračová a Kristýna Patková), bylo pár výpadů z tempa určitě i na úkor tohoto – jako markantní příklad nechť poslouží poslední scéna v hospodě, kde se z do té doby nevinných hostů stávají fatální sudičky; spojení dvou masek na obličeji, navíc na první pohled rozpoznatelné, naprosto ruší diváckou iluzi a prozrazuje jinak dobře připravenou pointu jedné dějové linky předčasně. Na druhou stranu ale nemůžu právě kostýmům upřít adekvátnost a například u již zmiňovaných postav sudiček i výraznou vizuální atraktivitu.

Znalci Erbenových balad již od nadpisu tuší, co že posloužilo autorům jako literární předloha. Ano, byla to stejnojmenná a jedna z méně známých částí Kytice. Její fabule posloužila ovšem jen jako základ, který se rozehrává do větší šíře. A to někdy s větším a někdy s menším úspěchem. Například ona hospodsky-sudičkovská linie je výborně dramaturgicky připravena (dramaturgie: Jana Pilátová), ale poněkud pokulhává v realizaci – zvlášť v oné hospodské poloze, plné opileckého motání s potenciálem klauniády se naprosto vytrácí energie. Naopak světlým bodem byl samotný začátek, kdy se rozehrává pretext původní balady, tedy zamilovanost a tělesná přitažlivost mezi hlavním párem (Soňa Capková a Tomáš Mischura). Ta se vyjádří pouze pohybově s pomocí několika rekvizit, z nichž hlavní je jablko (vím, poněkud okoukaná metafora sexu), se kterým si oba všemožně hrají, koulí ho po zemi a podobně, což výborně funguje jako jemné vyjádření tělesné touhy.

Tato čistě pohybová fáze je však vzápětí vystřídána slovem a to se bohužel inscenace už nepustí. Ne, že by ho bylo moc, ale občas se objeví, pravděpodobně na místech, kde se inscenátorům zdálo to či ono už nemožné vyjádřit pouze pohybem. Ale ve valné většině je naprosto zbytečné a jen dovysvětluje viděné, což bolí zvláště na konci, kde promluva naprosto rozmělňuje potenciální emocionální účinek.

Divadlo Continuo v tuto chvíli hledá nějaký směr dalšího fungování, a tak pravděpodobně zkouší, kam, kudy a jak. Ale nejsem si jistý, že pražské komorní divadelní sály jsou tou správnou cestou. Nějak jako by se to sem prostě nevešlo.
Průměr: 4.6 (5 hlasů)

Zpět nahoru