Milovaní - Duševní rekonvalescence po Švédsku

Milovaní.JPG

Silný proud Skandinávské kinematografie do Prahy, tentokrát v rámci festivalu Dny evropského filmu, doplavil další velkou rybu. Jak už to u severských filmů bývá zvykem, namísto nemastného neslaného lutfisku se servíroval šťavnatý losos, byť pohříchu zalitý známou kontinentální pochutinou UHO. Švédům ale chutná i tak.

Druhý film švédského režiséra a scénáristy Johana Brisingera Underbara Älskade, jehož český název Milovaní je spíše dílem myšlenkových asociací překladatele než slovem vystihujícím děj, předává divákovi zprávu, že s minulostí se lze vyrovnat pouze jejím přijetím jako nezměnitelného faktu. Jistě i tvůrce ví, že existují i jiné alternativy, ale celkem správně a v kontextu situace logicky se zaměřil právě na tuto.

Život (vůbec ne harmonický, jak se poněkud sladkobolně a kýčovitě snaží naznačit anotace) čtyřčlené rodiny velice záhy po jeho představení divákovi změní autonehoda, po níž se matka s mladším synem zvolna vydají na cestu do Valhaly. Děj se střihem posouvá o devět měsíců dál, i tentokrát kvůli ohraničení početí a zrodu člověka. Že nejde o mimino, ale pro Skandinávce tak typického alkoholika, se divák dozví záhy. Brisinger zde brilantně použil klasický severský maximálně úsporný a přitom velmi efektivní způsob vyjádření, což ve filmu se stejným úspěchem využil vícekrát (útěk chlapce k prarodičům, tragikomický přípitek u stolu, úvodní polohádka obou bratrů…). Na co jiný potřebuje sáhodlouhé polopatické vysvětlování kořeněné srdceryvnými scénami, stačí Brisingerovi jeden záběr. Jedna ze základních premis filmu, že mluvit má především obraz a klasický dialog jej spíše doplňovat, je tu splněna beze zbytku a tvoří největší devizu Milovaných.

Lasse (Michael Nyqvist) odváží syna Jonase (Anastasios Soulis) na malý rybářský ostrov, aby dal chlapci v postarším rodinném letním sídle vzpomenout, že byly doby, kdy spolu mluvili. Zvolenou metodou – dělat, jako že se nic nestalo – se mu však o tomtéž nedaří přesvědčit ani sebe samého. Do hry tedy vstupují tři spásné elementy – úchvatná, nekýčovitě zobrazená švédská příroda, pár žen (oblíbená to berlička většiny filmových tvůrců) a návštěva Jonasových prarodičů, která místo aby dorazila rozklížený vztah, jej spíše vyslala na pomalou ozdravnou cestu. Dusivý, nefalšovaný nátlak a ultimáta zkrátka mužům nedělají dobře :).

Citlivé zobrazení přírody přináší filmařům další plusové body. Zelená tráva, nepřetržitě jemně pofukující vítr, písek na pláži, lagunovité scenerie, to vše naplňuje diváka spolu s protagonisty zvláštním, dokonale všudypřítomným, ale přitom nevtíravým klidem. Takovým, který lidskou mysl buď ukolébá a vyčistí, nebo setrvalou silou dutých vnitřních kladiv přivede k šílenství v horším smyslu slova. Záleží na situaci a predispozicích. Tvoří tak neviditelný rámec příběhu, jehož rafinovaný inkoust se v divákově hlavě začíná objevovat až s jistým odstupem, zato tím zřetelněji.

S oběma ženami už je to horší. Jejich působnost vypadá spíš jako chladný kalkul kombinovaný s neschopností najít pro tyto třpytky pod hladinou adekvátní úlohu. Jedna vypadá, jako kdyby patnáct let trpně očekávala Mesiášův (Lasseho) příchod, jehož uskutečnění v ní celkem náhle probudí dlouho skrývané touhy. Druhá (Moa Gammelová) dokonalý omyl ještě mnohokrát umocňuje. Mladá Švédka s vizáží titulní strany italského Vogue by ve skutečnosti těžko prodávala v zapadlém koloniálu na rybářském ostrově, žila sama v polorozpadlé barabizně na ostrově plném chlapů a neúnavně sváděla zamlklého, v depresích se utápějícího teenagera.

Milovaní ty dvě nepotřebovali, tím spíš že byly pozdvihnuty na dějotvorné činitele. Závěr filmu i díky nim působí trochu odfláknutě, jako by všichni zainteresovaní spěchali domů na teplou polívku nebo na další šichtu. I přes plně nevyužitý potenciál dávají Milovaní příslib opatrného zrodu dalšího skandinávského filmového klenotu.    

MilovaníUNDERBARA ÄLSKADE/MILOVANÍ

Švédsko
2006 / JOHAN BRISINGER / 96 min.
švédská verze s anglickými titulky

hrají: MICHAEL NYQVIST, ANASTASIOS SOULIS,
MOA GAMMEL, CATHERINE HANSSON, STEN LJUNGGREN

Ocenění:
Ceny Švédského filmového institutu 2007: Cena publika
Dny severského filmu Lübeck 2007: Cena diváků

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru