Strach(y) a hnus(y) ze tmy

strachy ze tmy2.jpg

V pražských kinech a dokonce i multiplexech máte možnost vidět pásmo animovaných hororových filmů Strach(y) ze tmy. Avšak když zůstane jen u „možnosti vidět“, o nic podstatného nepřijdete.

Francouzští producenti měli nápad dát dohromady skupinu současných komiksových výtvarníků a vytvořit pásmo animovaných filmů, jejichž spojujícím tématem by byl čirý děs a nejhorší noční můry. So far so good. Ovšem ruku v ruce s velkým potenciálem tohoto konceptu jde i neodbytný pocit, že se to prostě nemůže povést.

Nepovedlo.

Začněme celkovým dojmem. Čtyři hlavní filmy jsou zarámovány jednak sekvencemi s odporným španělským šlechticem a jeho čtyřmi psy, kteří sežerou každého, na koho přijdou (doslova) a jednak ženským hlasem rozvádějícím úvahy o strachu a doplněným měnícími se animovanými obrazci. Samotné filmy představí téma výměny rolí sběratele hmyzu a jeho exponátů, psychoidních nočních můr malé holčičky, tajemné bestie útočící na obyvatele francouzského venkova a člověka, co se chce ohřát v ne tak úplně prázdném domě.

O kvalitní zábavě lze mluvit snad jen u první a poslední historky. V první z nich hlavní hrdina vypráví příhodu z dětství o nalezení podivného druhu hmyzu. Navazuje příběhem ze svých vysokoškolských studií, kdy se seznámil s pohlednou dívkou, která s ním začala trávit stále víc času. Ukazuje se, že obě vyprávění spolu úzce souvisejí. A dočkáme se i pointy. Ovšem nejen to – autoři zjevně odkazují někam dál. Pod jednoduchou hororovou historkou se skrývá narážka na strach ze vztahu s druhou osobou, z vlastní submisivity, vedoucí až k úplnému podlehnutí moci partnera. To by byla jedna z cest, jak naplnit potenciál tohoto konceptu, totiž z podobných narážek a odkazů v jednotlivých filmech složit koláž podvědomých strachů z každodenního, které se skrývají a sublimují ve strachu z nadpřirozena. Jak již bylo řečeno, k ničemu takovému bohužel nedošlo.

Druhou, neméně zajímavou cestu k úspěchu tohoto projektu naznačuje poslední film: Zimní noc, všude sníh. Muž přichází do opuštěného domu, aby se zahřál. Světlo z krbu vrhá dlouhé, ostré stíny. A muž získává dojem, že v domě není sám. Děj je zcela prostý, ale hlavní jsou možnosti, které dává výtvarnému zpracování. Černobílá stylizace pracuje s hrou světla a stínu skutečně skvěle. Navíc je doplněna o některé specifické detaily, jako všudypřítomný vzorek tapet. Některé scény se tak odehrávají téměř jenom ve zvukové rovině, protože všechno, co vidíte, je úzký pruh světla. Samozřejmě i tento film by zasloužil dopracovat, stylizace by místy snesla i experimentálnější postupy a měla by být lépe podpořena scénářem.

Vyváží kvalita těchto dvou epizod rozpačitost celého projektu? To uvažte sami. Rozhodně bych doporučil Strach(y) ze tmy těm z vás, kteří si ze všeho nejradši fabulují vlastní strašidelné příběhy. Po zhlédnutí Strach(ů) totiž nebudete mít pocit, že jste viděli přelomový nebo strhující film, ale budete odcházet v úvahách nad tím, co všechno by se s podobným námětem dalo dělat.

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru