Jako ironický špendlík si zabodlo Městské divadlo Brno do svého slušivého repertoárového oblečku inscenaci Síla zvyku, drama Thomase Bernharda v režii Hany Burešové.

V spektáklu jezerní merendy, Husa na Provázku v rámci projektu Cesta za Rusalkou vykročila za Kvapilovým libretem, vedena bratry Formany. Nejasná zrada z lidskosti, kterou duše nezvyklá nemůže pochopit a drcena realitou hroutí se tak do sebe, je tematickou sestrou Kvapilovy Princezny Pampelišky (1897).

Ze silného příběhu o individualistovi uprostřed převratné doby, z milostného příběhu, který svět neviděl, z fascinujících změn státního převratu, z výpravného dobového velkofilmu, se stal sto a jeden pohled na Jindřiškou ulici, maloměstská vyprávěnka u studené náhražky kafe a ….

Místo pohodové rodinné komedie z národních dějin nám režisér Jan Borna s celým ansámblem Divadla v Dlouhé přináší šokující jízlivou show o tom, jací jsme a jací jsme byli.

Co se stane, když se dvě naivní Američanky vypraví na léto do Barcelony a potkají temperamentního Španěla? Změní se jim od základu život? A co se stane, když se na jejich hlubokou životní zkušenost podíváme jemně ironickou perspektivou Woodyho Allena?

Režisér Michael Haneke natočil americkou verzi svého o deset let staršího snímku Funny Games. Pokud chcete vidět lehce nadprůměrný hororový psychothriller, mohu vám Funny Games U.S. doporučit. Pro ostatní z vás, například pro ty, kteří čekají od filmu také nějakou tu myšlenku, je určena tato recenze.

Druhdy zřejmě prestižní edice Nakladatelství Lidové noviny Česká knižnice, jež měla zprostředkovávat základní a snad i kvalitní, leč zapomenutá díla české literatury v poměrně luxusní výtvarné úpravě, zároveň v „kriticky ověřené čtenářské edici“ a se zasvěceným komentářem, působí poslední dobou, jako by neměla žádnou koncepci.

V rakouském Linzi proběhl festival Ars Electronica. Město na týden ožilo setkáním lidí z celého světa nad novými technologiemi v umění i ve společnosti. Festival je také jednou z mála akcí vůbec, která se věnuje interaktivnímu umění – svěžímu uměleckému proudu těšícímu se v poslední době stále většímu zájmu.

V pražských kinech a dokonce i multiplexech máte možnost vidět pásmo animovaných hororových filmů Strach(y) ze tmy. Avšak když zůstane jen u „možnosti vidět“, o nic podstatného nepřijdete.

Francouzští producenti měli nápad dát dohromady skupinu současných komiksových výtvarníků a vytvořit pásmo animovaných filmů, jejichž spojujícím tématem by byl čirý děs a nejhorší noční můry. So far so good. Ovšem ruku v ruce s velkým potenciálem tohoto konceptu jde i neodbytný pocit, že se to prostě nemůže povést.

S díly významných sochařek 20. století – Věry Janouškové, Evy Kmentové a Aliny Szapocznikow seznamuje návštěvníky výstava, kterou pro Královský letohrádek zajímavým způsobem sestavila kurátorka Adriana Primusová.