„Čekal jsem, že mi po těle proběhne nepříjemné mrazení, ale nic takového nepřišlo“ - Michal Hvorecký: Plyš

ano, Hvorecky opravdu vypada takto
Hvoreckého nová próza Plyš nemusí být českému čtenáři neznámá, neboť její část byla zdramatizována pro pražské Divadlo Na zábradlí, anebo mohl zvídavý zájemce sáhnout po slovenském originálu, který vyšel již v roce 2005. Právě skutečnost, že je kniha překládána ze slovenštiny, pokládám za absurdní, zvlášť když se obecně má za to, že znalost slovenštiny se u nás vytrácí (zejména u tzv. mladší generace, jíž je kniha asi určena především). Domnívám se, že větší smysl by mělo k nám „dovážet“ originál.

Plyš obsahuje všechna dnes tak módní témata, která patří k těm absolutně nejtrapnějším v dějinách literatury: „odcizenost velkoměsta“, „neschopnost navazovat mezilidské vztahy“, „kritika konzumní civilizace“ a tak dále a tak podobně. Hlavní a bezmála jedinou postavou je šestadvacetiletý mladík Irvin Mirsky (jméno bizarní tak akorát, protože nějaké běžné by se nehodilo, ale na něco originálního se zase autor nezmohl), který je závislý na internetové pornografii a občas tak trochu fotografuje, přičemž díky jakémusi stipendiu (což je asi jediné vtipné místo knihy, drobný špílec proti grantové politice) odjede na stáž do Německa (kam jinam). Ačkoli pravidelně zdůrazňuje svou závislost a z ní vyplývající potíže, osamělost, neschopnost čehokoli kloudného, sebevědomí mu nechybí, jen se – opět celkem podle očekávání – projevuje tím nejnudnějším způsobem („Nepatřil jsem do žádné cílové skupiny, nereagoval na žádný bizarní společenský trend ani na aktuální módní vlny v popkultuře. Byl jsem mimo všeho, co je in.“). Zcela typická jsou rovněž hrdinova traumata z dětství, občasné poněkud jednostrunné výpady proti katolické církvi anebo té omílané konzumní společnosti.

Celá kniha je psaná nudným stylem, plným neuvěřitelných klišé a nic neříkajících sousloví (která možná mají snahu působit umělecky), namátkou: „nad vozovkou se vznášela špinavá sterilita“, „rozpálená zaparkovaná auta plála uprostřed nehybného času“, „poprvé jsem pocítil, jak mezi námi vyrůstá zeď“, „temnota v bytě vyhladila hrany a sbližovala protiklady“. Pravými perlami jsou rovněž leckteré z dialogů, kupříkladu: „neměls kam jít“ – „tys to navrhla“ – „nebránil ses“ – „nerozumím ti“ – „ani já si nerozumím“, nebo: „potřebuju, abys byla v dobré kondici“ – „budu“ – „je to i tvoje šance“ – „nikdo se tě o nic neprosil. Nakonec dáváš ty rady mně, ne já tobě“ – „ještě se ti budou hodit“.

Plyš Michala Hvoreckého tak patří k hromadám knih recyklujících stále stejné myšlenky, kritizujících stále stejným způsobem stále stejné věci, ale co horšího, patří ke knihám otravujícím čtenáře svou bezduchostí. Kniha by byla dokonale předvídatelná, kdyby někoho to, co se v ní popisuje, zajímalo natolik, aby se snažil něco předvídat. Labyrint zařadil Plyš do edice Fresh, což, nemýlím-li se, má evokovat novost, čerstvost knih, které v takové edici vycházejí. K Plyši by se spíše hodil výraz leklý nebo vyčpělý.

Na obálce má kniha citát z Reflexu, totiž že „kdyby Hvorecký neexistoval, museli by si ho českoslovenští přátelé moderní literatury vymyslet“. Opravdu nevím, proč by to dělali.

Michal Hvorecký: Plyš. Přeložila Martina Šulcková. Praha: Labyrint, 2006. 234 stran, cena 225 Kč. Náklad neuveden. ISBN 80-85935-74-0.

Pozn. Tento text jsem původně napsal pro Literární noviny, kde ve zkažené a násilně přepracované podobě vyšel pod názvem „Mrazení nepřišlo“ (LtN 7/2007), později v téže variantě též v slovenském časopise Tvorba. Nyní jsem se k původní verzi článku vrátil, výrazně ho rozšířil a přepracoval.



Průměr: 3.4 (5 hlasů)

Kamila

Kniha o závislosti na internetovém pornu? To zní jako zajímavé téma. Nevzpomínám si, že bych něco podobného četla a nepřijde mi to teda jako klišé. No ale možná, že místo do knihkupectví, zabrouzdám raději potom pornu...

ona to není kniha o

ona to není kniha o závislosti na internetovém pornu, to je tam jako zcela bezvýznamná rekvizita, a i kdyby, je to podáno tak nezajímavě, že.. ale přečti si a uvidíš.

Zpět nahoru