Kdo zastřelí Alana Beguivina za doslov k Rozšíření bitevního pole?

Rozšíření bitevního pole

Překladatel a autor doslovů Alan Beguivin je jedním z ústředních budovatelů kultu Michela Houellebecqa u nás. Nejen že z průměrného autora solidních, leč poměrně nudných knih o hysterických sobcích utápějících se v sebelítosti dělá spisovatele nonkonformní a kontroverzní prózy, ale v doslovu k Rozšíření bitevního pole překračuje i běžnou míru nehoráznosti.

Recenzovat doslov, nota bene ke knize čtyři roky staré, se zdá možná zpozdilé a přehnané: náš text je ovšem především polemikou a vychází z přesvědčení, že k některým věcem není možné mlčet. Beguivin začíná tím, že se dnes málo píše o současnosti a Houellebecq je právě tím výjimečný (že píše o současnosti). Tak nevím, kolik knih, filmů, divadelních představení a článků všeho druhu na téma zoufalství, tlak společnosti, strach z neúspěchu, absence lásky, hrůza z konce nebo prosté sociální a sexuální frustrace Beguivin četl nebo viděl, ale kdyby měl oči k vidění, pochopil by, že se neprodíráme takřka ničím jiným (samozřejmě v přímém protikladu k barvotiskovému braku různých paperbackových nakladatelství a televizních seriálů – ale to snad ani Beguivin za „současnou světovou literaturu“ nepokládá).

Pokračuje tezí, že „pravý humor je ctností z nouze“ (a Houellebecqův humor je pravý, samozřejmě). Ano, jednou z mála předností Houellebecqova Rozšíření bitevního pole (vedle názvu) je skutečně jemně ironický humor. Nicméně humor jako z nouze ctnost, to může říci jenom člověk, v jehož životě smysl pro humor zcela absentuje. Humor samozřejmě může fungovat i jako odlehčení tíživé situace, ale, slovy Thomase Bernharda, také jako filosofický smíchový program. Nebo, což by nám potvrdil leckterý komik, který by prodal za vtip vlastní babičku, humor je vášeň, emoce a pro pravověrné jediným smyslem života. Nikoli však pro suchara Beguivina.

Skutečné orgie verbální perverzity rozjíždí Beguivin teprve vzápětí – výrokem „Humor není vše“ načíná pasáž o tom, že jsou lidé, kterým nestačí k životu projekt, tvrdá práce ani penzijní připojištění. Že jsou lidé lačnící po nezištné lásce. Kristova noho, to snad každý člověk, ne? Kdo kde tvrdí, že lze žít bez lásky? Možná že si Beguivin s touto vlastností společnou všem lidem přijde výjimečný. Možná že si Beguivin myslí, že na utrpení hlupáků, kteří, jak následně píše: „si brzy uvědomí děsivou nemožnost žít vlastní život“, není vůbec nic vtipného. Vždyť to už není ani k pláči, to je jedině k smíchu, a všem pro smích! Vrcholem absence jakékoli schopnosti reflexe je pak tvrzení, že v této společnosti se lidská bytost vytrácí (popravdě řečeno, antropocentričtější civilizaci si těžko lze představit a mezi armádami psychologů, antropologů, sociologů a profesionálních utěšovatelů těžko najít někoho, kdo jako kreslený Topolánek ve Zeleném Raoulovi řekne: „Víte, mě už lidé moc nezajímají.“. Dál už Beguivin pokračuje ve vcelku běžné sérii klišé, že požadavkem naší civilizace je krása, úspěch, zdraví, tolerance a že je těžké se s tím vyrovnat. Že žijeme v době, kdy „bílí heterosexuálové mužského pohlaví nejsou zrovna in“ (zaplaťpámbu, kdyby tomu tak už konečně bylo). Končí oslavou konzervatismu a moralizování (laskavě vynecháme pasáž, kdy se pokoušel pokládat hrdinu Houellebecqovy prózy za Oblomova a citoval k tomu dokonce Dušana Karpatského).

Nejde jen o to, že kult Houellebecqa zjevně vytvářejí především kritici a média, jde o to, že Beguivin zneužil doslov k této – přece jen přijatelné – próze k vykládání lží a nesmyslů.

 

Průměr: 2.6 (35 hlasů)

Hysterický asi bude hlavně

Hysterický asi bude hlavně Varyš.

Trochu přehnaná kritika...

Zdravím,
musím přiznat, že mám Houellebecqa ráda, takže asi nejsem "objektivní", ale myslím, že se mýlíš. Kdo ze současných autorů opravdu píše o současnosti, a ne o sobě? To je totiž dost rozdíl a H. dostává do svých románů témata, která opravdu hýbou světem (touha po věčném mládí a sekty, které ho slibují, sexuální turistika, terorismus etc.), aniž by sklouzával k trapnému moralizování. Za druhé i pro mě je humor znouzectnost, protože nejlepší vtipy dělá člověk v nejzoufalejší situaci, to je známá věc. No a za třetí armády psychologů člověka nevytvoří - tady by asi bylo možné rozlišit personu, tedy to, čím se prezentujeme navenek, pro ostatní, a pak něco jako vlastní já, které opravdu většina lidí ani nikdy nezaslechne...

Dita

-naše doba je tak

-naše doba je tak sebestředná, že o současnosti píše téměř každý, leckdy ovšem pod rouškou "historického" nebo "fantastického". nicméně, z těch co píší, nebo donedávna psali, o současnosti a to zajímavě a smysluplně, jmenujme např. Ahmadoua Kouroumu, Thomase Benharda, Huga Clause, Harryho Mulische, z českých třeba Stanislava Komárka a Milana Exnera.
- terorismus a sexuální turistika nejsou témata, která hýbou světem, ale která hýbou médii.
- některé vtipy jistě vzniknou jako znouzectnost (ovšem, co to je, ta zoufalá situace? nebo dokonce nejzoufalejší?), nicméně trvám na tom, že to je menšina a lidé, kteř humor berou jako jakési příležitostné vylepšení či koření, ve skutečnosti smysl pro humor vůbec nemají. neboť co je směšnějšího a trapnějšího než život, svět a lidé?
- rozlišování mezi "skutečným" člověkem a jeho domnělou maskou je oblíbený psychologický trik, který uživají zejména ti, co se sebou a svým obrazem nejsou srovnaní.

Vojtěch Varyš

1) nikdo neříkal, že H.

1) nikdo neříkal, že H. je jediný. H. žádnou "roušku" nepotřebuje. V každém případě věc názoru.
2) takže mrtví ve dvojčatech a západní turisté v JV Asii jsou výmyslem médií - jste normální?
3) vaše dedukce - jestli vám připadá váš život směšný, asi podle toho vypadá i váš smysl pro humor. Menšina - měřil jste to? Ale vlastně vůbec nechápu, co píšete
4) žádný trik, ale banální realita - viz třeba sociologická teorie rolí
5) škoda, že už neexistuje Rudé právo, mohl jste tam vést rubriku kultura - sprostý, mladý a neotřesitelný.
6) za podněcování k vraždě jsou paragrafy

Aleš Knapp

Aleš Knapp

mrtví ve dvojčatech

mrtví ve dvojčatech nejspíš výmyslem médií nejsou, ale výmyslem médií je pochopitelně přehnaná reprezentace tohoto vcelku marginálního fenoménu. skutečnost, že někde někdo zemře, je BANÁLNÍ REALITA, nikoli téma, které hýbe světem.
směšný mi připadá jakýkoli život a to mě na něm právě baví.

normální nejsem.

Varyš

Bruno Banani

Hulibrk píše o realitě žité určitou částí populace a Beguivin ho excelentně překládá. Vojto! až budeš na veřejném záchodku, tak si tu malou směšnost aspoň zakryj rukou. A než budeš požadovat v opilosti felaci, tak si uvědom, že musí být co kouřit.
Jarmila

P.S. "Že ty jsi se zhlídnul ve Šternových Análních vesmírech?"

Sterna nečetl jsem, nic

Sterna nečetl jsem, nic zásadně nezakrývám a felaci požaduji pochopitelně i mimo opilost. V.V.

óóóóóó Varyš

Po Varyšovsku dekonstruovat by šel téměř každý text od bible až po Kapitál. Je to tak blbé a tak vytržené z kontextu, že to snad ani není možné. Zaujalo mě to natolik, že jsem si obrázek Varyše vygoogloval a ihned mě napadlo jediné - toť pravý hulibrkovský hrdina, totální loser a nemakačenko, sexuálně frustrovaný nýmand - stačí zříti: http://www.ucl.cas.cz/slk/data/2008/fotodoc/12.jpg (ano, ten v tom pyžamu s knírem a umaštěnými loknami).

óóóóóó Varyš

Po Varyšovsku dekonstruovat by šel téměř každý text od bible až po Kapitál. Je to tak blbé a tak vytržené z kontextu, že to snad ani není možné. Zaujalo mě to natolik, že jsem si obrázek Varyše vygoogloval a ihned mě napadlo jediné - toť pravý hulibrkovský hrdina, totální loser a nemakačenko, sexuálně frustrovaný nýmand - stačí zříti: http://www.ucl.cas.cz/slk/data/2008/fotodoc/12.jpg (ano, ten v tom pyžamu s knírem a umaštěnými loknami).

je zajímavé, jak ty

je zajímavé, jak ty diskuse jsou si navzájem podobné, ať už jde o Novinky.cz nebo o Unborn.
V.V.

Ufff

Ještě že jsem se recenzování na Unbornu z nedostatku času zřekl. Dovedu si živě představit, jaké odkazy by tu začaly kolovat...

Tesi

sedí

Mám Houellebecqa veľmi rád a pripadá mi zaujímavý, napriek tomu sa plne stotožňujem s kritikou naozaj dokonale jalového doslovu bez jedinej myšlienky.
Maroš

A jaké myšlenky byste si představoval?

Myslím, že jsem se na rozdíl od obvyklých faktografických doslovů pokusil vystihnout hlavně atmosféru knihy a ukázat na prostředky, které autor volí, aby poukázal na témata, o kterých se dnes moc nemluví.
Ale kritiku samozřejmě přijímám:-)

Zpět nahoru