Ondřej Hník: "Všechno je to jedna koule"

Ondřej Hník

Najít živého člověka mezi samými chodícími mrtvolami je docela zázrak, což dvojnásob platí o současných českých školách. Na chodbách dvou z nich můžete potkat i mladého básníka a tanečníka s nekonvenčním pohledem na věc.
Rozhovor s Ondřejem Hníkem, básníkem a učitelem, o jeho nových sbírkách, o učitelských zkušenostech, psaní poezie i odborných textů nebo o zážitkové pedagogice.

Uvažuješ o literatuře prakticky a teoreticky, učíš ji, píšeš ji, jakej je pro tebe mezi tím vztah a rozdíl? Je to střet zájmů, nebo se to doplňuje?

Určitě to není střet zájmů. Je to taková koule, z tý koule beru něco na fakultě, něco jinýho na základce, něco jinýho když píšu v tramvaji, nebo když čtu knížku, když ležím doma na posteli a píšu, tak zase něco jinýho, ale je to jedna velká koule.

Zabýváš se i tancem, jakej je vztah koule literatury ke kouli tance?

Je to pořád jedna koule, já bych to neodděloval. Má to svůj rytmus, slova jsou taky určitej tanec. Některý lidi by se divili, co má společnýho tanec s literaturou, ale já to prostě žiju. Tím pojítkem je můj život, já žiju tancem, žiju literaturou, žiju učením.

Dá se třeba psát o tanci?

Psát o tanci se dá úžasně. Já to zkoušel, a když se rozjedu, tak nevím, kdy přestat.

Chystáš dvě sbírky, proč není jedna, ale jsou dvě? A jakej je jejich vztah k tvý první sbírce Přijel jsem zasadit strom?

Jedna vyjde v H+H,  Slzou ani okem. Původně se měla jmenovat Hvězdy ve mně. Druhá  vyjde ve vydavatelství Alisa v Petřvaldu u Karviné, sbírečka Tobě. Má dva oddíly - Andělé soucitu a Pod jabloní.

Jsou to zas kratší texty, jako byly v první sbírce?

Jo, jo. Já mám i delší texty, spíš takový snový vize, trochu i narativní. Tyhle dvě sbírky nebudou už tak proklamativní jako Přijel jsem zasadit strom, je to spíš takový niterný psaní.

Říkal jsem ti kdysi, že tvoje prózy mi přijdou zajímavější než tvoje básně, a ty jsi říkal, že prózy píšeš jako odpad. Nezměnilo se to, nechystáš třeba knižní vydání svejch próz, nebo třeba ten čtyřsetstránkovej román, co jsme o něm spolu mluvili?

Tak určitě se nechystám na román. Když píšu něco dlouhýho, vždycky mi to vyjde jako kondenzát, prostě jako nějaký krátký povídky, to je mi bližší. Ale je to rozhodně něco jinýho než psát básně, u toho mám pocit, že je to víc zvnitřku.

Další způsob psaní, se kterým se potýkáš, je psaní odborný, ve zmíněným nakladatelství H+H ti vyšla kniha o didaktice literatury. Jakým způsobem přistupuješ k tomuhle psaní? Je to pro tebe něco úplně odlišnýho, nebo zase součást koule? Jiří Sádlo někde říkal, že odborný psaní a poezie je pro něj podobný způsob, je to  sešněrovaná forma, zatímco próza je úplně volná.

Musím předeslat, že nejsem literární vědec, jak by si to třeba mnoho lidí představovalo. Jdu cestou literární tvorby provázaný s literární vědou, prosazuju maximální provázanost. Když vznikne odbornej text, vychází u mě z praxe. Že sednu a řeknu si, musíš mít publikace, tak o tomhle si načet nejvíc, tak o tom něco napíšu, to nedělám.

Myslíš, že takhle vznikaj běžný literárněvědný texty?
Tak taky znám takový lidi.


Na peďáku učíš jak ty, co aspirují na učitele češtiny, tak i ty, co studují učitelství 1. stupně nebo mateřských škol. Vnímáš rozdíly mezi těmahle druhama studentů?

Ty, co jdou studovat obor, bejvaj vyhraněnější, jednostrannější, ty, co jdou studovat 1. stupeň, maj mnohem širší záběr, hudební, sportovní a tak dál. Myslím, že bychom si jich měli hodně vážit. Řekne se „jó, von studuje 1. stupeň, tam nic umět nemusí“, ale není to pravda.  A u tý mateřský školy jde o vztah k malejm dětem a schopnost svý zkušenosti přetavit do elementarismu.

Vždycky jsem si myslel, že učitelský povolání je daleko víc o talentu, a čím víc s tím mám praktickejch zkušeností, tak mám pocit, že na 1. stupni, ve waldorfskejch školách, v mateřskejch školách a podobně je to v úplně extrémní míře. Zatímco na gymplu můžeš, když nemáš moc talent, něco zachránit třeba tím, že něco víš, ale když na těch „nižších“ školách nemáš talent, jseš vyřízenej.

Já si myslím úplně to samý a viděl jsem na vlastní oči, protože jsem vedl praxe prvo- a druhostupňový, tak vím, že netvořivej učitel selhává v praxi, a to i na gymplu a  střední škole, i když tam, jak jsi říkal, se to dá dohnat tou erudicí.

Učit na střední, ale i základní škole je podle mě fascinující věc, nepřenositelnej zážitek. Pro tebe, pokud vím, taky, takže jestli si z toho nebereš nějakou inspiraci, nechceš to nějak přetavit v poezii nebo do nějakýho tanečního tvaru? Ono se to vnímá jako něco okrajovýho, jak pro ty  žáky, tak pro ty ostatní. Ale přitom to potřebuje nějaký nový uchopení.

Určitě potřebuje. Hned jak jsem začal učit, myslel jsem, že z toho třeba bude i ten román, ale nakonec se to ukázalo zas jako cyklus menších próz, jmenuje se to Kabinet dejěpisu.

Tyhle otázky jsou většinou blbý, a sám si říkal, že nemáš vzory. Ale přesto, u kterejch autorů máš pocit, že na tebe měli vliv?

Já si skutečně myslím, že nemám vzory, vlivy to nevím. Ze současný literatury nebudu jmenovat nikoho, když se tím probírám, těma sbírečkama, těma literárníma časopisama, tak mě to moc neoslovuje.

Jsem rád, že to říkáš.

Co mě oslovuje, to je Mácha, Erben, Holan, Březina, Toman.

Máš pocit, že tyhlety věci se daj ještě nějak přiblížit lidem ve škole, jak na univerzitě, tak na základce? Mám pocit, že to vědomí tý klasičnosti, ty staletí povinný četby to zabíjejí, že člověk nemůže mít přirozenej vztah k Erbenovi, Máchovi nebo Březinovi.

Máš naprostou pravdu. Říkal jsem to s pocitem, že čtenář si řekne, „co to je za suchara, von to snad říká, že se chce zavděčit, nebo co“. Pravda je taková, že škola ničí ty čtenářský zážitky. Je to něco spojenýho se školou, něco nenáviděnýho. Škola ničí čtenářství. Ale na druhou stranu se dá udělat úžasná práce s textem Máchovým nebo Erbenovým na tý základní škole.

Jak vidíš současnej literární provoz? Mám pocit, že spousta mladejch autorů na to hledí hrozně ukřivděně.

Současná tvorba mě neoslovuje, je to povrchně zoraný pole. Určitě nemám pocit ukřivděnosti. Když si udělám čas a probírám se větším množstvím literárních časopisů a třeba si otevřu i nějakou literární antologii, tak mám pocit, že tu fungujou klany, který mezi sebe nikoho nepustěj a bojujou proti sobě.

Sedíme tady v baru Krásný ztráty. V tomhle prostoru pořádáš svý čtení. Jak to na tebe působí? Já sem poslední dobu chodím víc, protože tu pracuje jeden můj kamarád a jinej tu zas často sedí, jinak z toho mám pocit módního prostoru, kde člověk potkává různý typy až stereotypy lidí. Čím tě to zajímá?

Je to spíš praktická záležitost. Maj tu velkou místnost, kterou vám celou zarezervujou, je tam klavír, je nazvučená, je to v centru města...


Mám pro tebe takovou anketní otázku na závěr, támhle na zdi visí nápis, protože lidi jim tady kradou knihy z tý knihovničky, a maj tam nápis, že kdo krade, je duševní lajdáček. Myslíš, že krádež je duševní lajdáctví?

Ne, určitě ne, zlodějna je leckdy hodně promyšlená.

Tak já ti děkuju za rozhovor.

 

Ondřej Hník (1977) vystudoval češtinu a francouzštinu na Pedagogické fakultě UK, kde získal doktorát z didaktiky literatury a dnes zde působí jako odborný asistent na katedře českého jazyka a literatury. Dále vyučuje na základní škole a věnuje se tanci. Prózy i poezii publikuje časopisecky a na internetu, knižně mu vyšla sbírka Přijel jsem zasadit strom (Bertoni 2006) a odborná práce Hravá interpretace v hodinách literární výchovy (H+H 2007). Je stoupencem zážitkového učení na všech stupních škol.

 


 

Průměr: 5 (8 hlasů)

Pan Hník by se měl

Pan Hník by se měl věnovat výhradně pedagogice, protože je to zřejmě obor, kterému opravdu rozumi. Méně už chápu jeho ambici psát a vydávat verše. Ve dvou věcech se pan Hník projevuje jako typický učitel: 1. potřeba do všeho se vrtat. 2. učitelský vkus co se týká oblíbených autorů + zabedněnost- okázalý nezájem o současnou literaturu. Názorová nevyhraněnost ohledně literatury a jistá laxnost až lhostejnost pana Hníka usvědčují z nepoctivosti. Jako koníček je to sice všechno hezké, ale proč s tím pak lézt ven?

Milý anonyme

"okázalý nezájem o současnou literaturu" při nejlepší vůli nechápu jako zabedněnost. V.Varyš

Co myslíte tím

Co myslíte tím učitelským vkusem, anonyme? Možná jde o skutečnou kvalitu, v porovnání se současnou nadprodukcí nemohu než souhlasit i s nezájmem o toto vydávání čehokoliv, co se namane.

Zpět nahoru