Rezkova Carusova operní hlídka

Petr Rezek

Je to možná překvapující, ale jedním z největších českých spisovatelů nejen přítomné doby je filosof, estetik, psycholog, nakladatel, překladatel, teoretik a kritik umění (zejména výtvarného a architektury) Petr Rezek. U Jana Placáka nyní vydává své spisy, jejichž třetím, ovšem co do pořadí druhým, svazkem je spis nazvaný Carusova operní hlídka.

Rezek měl v osmdesátých letech v samizdatovém Kritickém sborníku rubriku Operní hlídka, kterou podepisoval pseudonymem Caruso. Právě soubor těchto textů, doplněných o několik pozdějších operních článků, představuje tato kniha. Na první pohled je vydání přes dvacet let starých operních kritik záměrem poněkud bizarním. Vynikající Rezkův styl dokáže ovšem i něco tak lehkovážného a efemérního, jako je operní recense, povýšit na démant hodnotné spisby, tudíž se čtení těchto textů zdá být prvořadou povinností současného kultivovaného a náročného čtenáře.

Rezek se projevuje jako velký znalec opery (ačkoli tato není jeho hlavním, ba ani vedlejším oborem zájmu) a předvádí precizní analýzu instrumentálních a vokálních výkonů na jevišti, samozřejmostí je rozbor díla samotného, scény i režijní koncepce. Jako vedlejší produkt může být Carusova operní hlídka brána též coby přehled o českém operním dění v 80. letech, domnívám se, že takto důkladnou a vynikající práci k tématu nemáme.

Rezek ovšem v době všeobecné nekritičnosti a absence jakýchkoli požadavků na umění nebo kvalitu dokazuje, co je hlavním úkolem kritiky: mít jasná kritéria a sledovat jejich naplňování, důkladně pozorovat a popsat všechny složky recenzovaného díla, včetně jeho společensko-politického kontextu. Rezek se proto nevyhýbá ani recenzování programových brožur či rozhlasových a televizních pořadů věnovaných opeře, jalových rozhovorů s dirigenty a pěvci atp.

Ze všeho nejvíc je ale Carusova operní hlídka, jakož i předchozí díl Rezkových spisů, reedice legendární knihy Filozofie a politika kýče, dokladem naprosto famózního stylu, kdy je čtenář neustále znovu a znovu přitahován, baven, napínán. („Divák je především konfrontován s výroky dramaturga Noska v programu večera, které již samy stačí rozladit svou nejapností... připomeňme opět nestydatá slova pana Noska.... pan Bor v Lidové demokracii nehorázné texty v tomto programu označil jako „cenné informativní stati“ nebo Profesor Barvík již řadu let provozuje svou rafinovanou indoktrinaci posluchačů Československého rozhlasu. Každý jeho úterní pořad Obrázky z dějin hudby pro každého je perlou, s důrazem na slova „pro každého“).

Je úplně jedno, že Rezkova kniha není román nebo básnická sbírka. I tak, nebo proto, patří k tomu nejskvělejšímu, co si lze u nás přečíst.

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru