Absence v záznamu – Váhavé uchopení klíčového tématu

Špálovka

Výstava Absence v záznamu, probíhající právě ve Špálově galerii, si klade za cíl tematizovat jakási prázdná a neviditelná místa ve významu uměleckých děl. Dráždivé intelektuální téma však v řadě vystavených prací, bez ohledu na jejich kvalitu, přítomno není a domnívám se, že často ani být nemělo. V doprovodném textu naleznete složité filozofující úvahy o tajemných významových mezerách. Zdá se mi však, že zůstávají spíše v utopické představě kurátorky Lenky Lindaurové, jež nafukuje velkou, ale ve velké míře bezobsažnou bublinu.

Ale začněme ve smířlivějším duchu. Náročné představy autorky výstavy naplňují bezezbytku práce Jána Mančušky Prst, který říká ne a Množství vody, kterou jsem byl schopen pojmout do úst a dosud se nevypařila. V prvním případě zanechává autor ve zdi nervní otisky pohybujícího se prstu, v druhém klade na stolek sklenici se stále zmenšujícím se obsahem vody. U obou děl je určujícím činitelem člověk, jehož tělesná akce zanechala v galerii jasné stopy, on sám však dávno zmizel a spolu s ním i možnosti jednoznačné interpretace. Jádro se vytratilo, zůstaly jen stopy a otisky, z nichž některé se navíc stále více a více vytrácí (sklenice s vodou).

Další skupina prací kolem sebe sice šíří atmosféru záhady, avšak při jejich hlubším zkoumání se v úvahách neposuneme ani o píď. Na rozdíl od prací Jána Mančušky nenabízejí takový prostor k postupnému odkrývání významových vrstev. Představu těžko dešifrovatelného tajemství navozuje video Martina Zeta 7. 5. 2001. Kamera zde přes okno snímá terasu protilehlého domu. Okenní tabule obsahuje několik menších vad – bublin, a tak se obraz místy deformuje, podobně jako jsou deformovány hlasy ve zvukové stopě videa. Interpretačně neproniknutelný, vyzývavě záhadný je také objekt Liama Gillicka Poetry must be made by all, sestávající z na sebe vrstvených barevných hliníkových destiček pod plexisklovým krytem či esteticky silně působící instalace Jaroslava Prokeše, vyzařující ze svého nitra, jakési čtvercové „ohrádky“, jedovatě zelené oblaky transparentního světla.

Absence v záznamu

Ve „Špálovce“ se pak ovšem objevují práce, ve kterých se vytčená koncepce více či méně neodráží. Nejcitelnější rozpory mezi ideou umělce a kurátora cítím u dvou videí umístěných v podzemní části galerie. Prvním z nich je Paniččino včecko Kateřiny Šedé (režie filmu Vít Klusák). Truchlícímu psovi své zemřelé babičky se Šedá rozhodla do detailu rekonstruovat život, jaký vedl před paniččinou smrtí – v pravidelných časech zapínala psovi rádio či televizor, v létě otvírala okno, kterým se pohyboval mezi bytem a zahradou, připravila mu i jeho pelíšek na pravé části babiččina dvojlůžka. Vytvořila tak zajímavou sociální sondu, ve které očima psa, nejbližšího přítele zemřelé ženy, zpytavě hledí do jednoho právě skončeného života. Její činnost má zároveň blízko k vyvolávání duchů či zvláštnímu zádušnímu rituálu. Vedle Paniččina všecka Kateřiny Šedé se nalézá video Bruce Naumana Violent Incident Man / Woman Segment. I zde jde o jakousi sociální sondu, tentokrát do vývoje vztahu mezi mužem a ženou. Význam videa je zcela jasný, celá situace je vyložena rétoricky přesně až divadelně – romantická večeře při svíčkách se rychle mění ve fraškovitou bitku, která končí oboustranným zabodnutím vidličky do partnerova těla.

Do koncepce výstavy a bohužel ani do koncepce tohoto článku příliš nezapadají dvě díla nedávno zemřelého Čechoameričana Jana Jakuba Kotíka. Přesto by byl, vzhledem k jejich kvalitám, hřích nevěnovat jim alespoň několik řádků. Obě vystavené práce jsou založeny na invenčním střetu v tradičním chápání protichůdných výtvarných forem a postupů. Obraz A 10 zobrazuje motor stíhacího letounu A 10 Thunderbolt. Kotík jej skládá jako mozaiku z různě opečených toastových chlebů a vytváří tak do očí bijící paradox mezi pomíjivým organickým materiálem a námětem z oblasti špičkové vědy a techniky. Podobnou, ale nikoli stejnou metodu volí Kotík i v Instalaci Studie šíření informací. Kabelem, jenž se ornamentálně a z funkčního hlediska bezúčelně vine po zdi, spojuje distributor vody se zásuvkou.

Absence v záznamu ani zdaleka nepředstavuje ucelené uchopení tématu, jakého jsme byli svědky v minulém výstavním projektu Galerie Václava Špály 30% OFF IMAGE JE NA NIC. Přestože nedůsledně a mnohdy zmateně, otevírá však palčivý a málokdy reflektovaný problém komunikační bariéry mezi významově neproniknutelným dílem a zlenivělým divákem, zvyklým pasivně konzumovat nekomplikovanou „výtvarnou zábavu.“

Absence v záznamu
Galerie Václava Špály
6. 3. – 17. 4. 2008

foto: http://www.spalovka.cz/

Přečtěte si také článek: 30 % OFF / IMAGE JE NANIC.

Průměr: 5 (3 hlasů)

Zpět nahoru