Alena Šrámková – Výstava a pocta pro skromné formy

Nová sladovna, Olomouc, 2007

Ve skromných prostorách Galerie Jaroslava Fragnera je až do 11. května k vidění retrospektivní výstava výrazově skromné architektky Aleny Šrámkové, jež svojí minimalistickou orientací hluboce ovlivnila směřování současné české architektury. Spolu se zahájením výstavy bylo autorce zároveň uděleno ocenění za přínos moderní české architektuře - Pocta České komory architektů pro rok 2007.

Šrámkové čisté, exhibice prosté tvary, jež se nenásilně a harmonicky včleňují do prostoru, nám mohou v době vzrušených debat nad Kaplického antikontextuálním organismem připadat jako poněkud nudné. Ano, z mého pohledu nudné jsou. Zároveň se ovšem domnívám, že právě ona nenápadná introvertnost je jejich největší předností. Nemyslím si, že by architektura musela za každou cenu oživovat stávající urbanistické struktury nějakou neotřelou zábavnou formou, k vynikajícímu výsledku se mnohdy stačí pokorně „držet u zdi“ – u té klasicky rovné s pravoúhlými okny a dveřmi rozvrženými v pravidelné síti.

Administrativní budova ČKDTím bych ovšem nerad zpochybňoval snahu jiných architektů, kteří se přes nemalý odpor konzervativní veřejnosti pokouší hledat a experimentovat. Provokující hraniční formy jsou pro umělecký vývoj i urbanismus města nepostradatelné – vytvářejí melodické obměny a akcenty, bez nichž by obojí ztratilo tolik potřebnou dynamiku. Ovšem v případě, že by se všichni vždy a všude snažili budovat své stavby tímto, do jisté míry sebestředným způsobem, krajina by brzy začala připomínat zběsile disharmonický kabinet kuriozit. Náš obdiv by proto měly sklízet také budovy, jež urbanistické kompozice zklidňují a scelují. Teprve ony totiž definují výchozí diskurz, do kterého je možné nějak neotřele zasáhnout či se proti němu nějakou kontrastní formou vymezit.   

Nechtěl bych tímto článkem vyvolat dojem, že Šrámková zcela rezignuje na výtvarnou působivost svých staveb, jen si při těchto estetických útocích počíná velice jemně a obezřetně. V návrhu budovy pro Hypobanku na Náměstí republiky (1995) si byla například schopna uvědomit exkluzivní polohu parcely a vyprojektovat pro ni adekvátně dominantní stavbu s teatrální svítící kopulí na vrcholu. K drobnému, ale přesto výtvarně silně působícímu rozbití tradiční formy dospěla i v návrhu vchodu pro pojišťovnu v Brně (1996), kde pomocí výrazného rohového jehlanu rozdělila spodní hmotu nároží do dvou na sebe kolmých trojúhelných vstupních otvorů. 

Věž pro vědeckého pracovníkaVrcholem výstavy, jež představuje zejména nejnovější tvorbu ateliéru Šrámkové (vůbec tu například není zastoupen projekt odbavovací haly Hlavního nádraží, jenž vyprojektovala Šrámková v 70. letech mimo jiné i se svým mužem Janem), je pro mě návrh vstupního objektu pro Národní galerii na Hradčanském náměstí v Praze (2004). Dvůr Schwarzenberského paláce tu autorka pojednala jako na první pohled neviditelnou fasádu podzemního vestibulu se souborem obdélných a oválných oken. Prostory pak navrhla zpřístupnit dvěma prosklenými schodišťovými kvádry.

Co se instalace exponátů týče, autoři výstavy se v duchu autorčina díla drželi skromnosti a jednoduchosti. Patrná je i souvztažnost s udělením Pocty ČKA, na stěnách mezi díly visí slova obdivu a uznání od jejích žáků (Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Emil Přikryl). Z mého pohledu jsou tato slova i oficiální ocenění opodstatněná.

Alena Šrámková
18. 4. – 11. 5. 

foto: http://www.gjf.cz/

Průměr: 4.2 (5 hlasů)

Zpět nahoru