František Foltýn – Komplexnost! Proč?

František Foltýn

V domě U Kamenného zvonu, na exponovaném místě v lůně Starého Města, pořádá již tradičně Galerie Hlavního Města Prahy velké monografické výstavy dlouhodobě respektovaných osobností českých dějin umění. Z hlediska marketingové strategie galerie naprosto logický krok, pro recenzenta, natož pak recenzenta UnBornu, však zlý sen. Čeho si všímat a nepapouškovat přitom obecně známé a mnohokrát potvrzené pravdy o dnes již klasickém díle?

Odpověď není jednoduchá, a tak mi prosím promiňte, že recenzi v pravém smyslu tohoto slova tentokrát vůbec psát nebudu. Pokusím se pouze krátce zauvažovat nad jedním dílčím úkazem, jenž řadu podobných projektů „provází“. Z hlediska typu výstavy (monografie) vyplývá snaha kurátorů přinášet návštěvníkům ucelený obraz autorova životního díla se všemi jeho etapami a peripetiemi. Aby byla mozaika skutečně kompletní, nemohou v ní vedle bohatých a tvůrčím vzmachem naplněných období chybět ani období lidských a uměleckých regresí. V Případě Františka Foltýna můžeme tato období úpadku spojovat s tendenčními změnami autorského stylu a názoru v politicky složitých údobích československého státu – za druhé světové války a v době po nástupu komunistického režimu. Jako mnozí jiní čeští umělci tehdy Foltýn razantně „otočil kormidlem“ a svou avantgardní abstrakcionistickou malbu nahradil nekonfliktní krajinomalbou „odněkud z 19. století“.

Kompozice (Akrobat)Má ovšem vůbec cenu tato očividně ne příliš kvalitní díla věšet na zdi, nota bene v prestižní Pražské galerii? Z hlediska realistického vystižení Foltýnova lidského portrétu bezesporu ano. Jeho osobní příběh je však pro československého umělce a občana obecně naprosto typický, a tudíž stejně jako dotčená díla nijak zvlášť zajímavý. V doprovodných textech lze zaznamenat snahu kurátorů Foltýnovo tápání omlouvat nepříznivými vnějšími okolnostmi či v něm dokonce hledat jakési, z mého pohledu pochybné, umělecké kvality. V brožuře vydané k výstavě se například dočteme, že v průběhu války Foltýn „maloval krajiny, které se mu staly metaforickým vyjádřením válečné atmosféry“. Tato věta je již ve své podstatě nesmyslná – atmosféra, jinými slovy emocionální vyzařování, dle mého mínění vůbec metaforicky vyjádřit nelze. Jedna atmosféra – temně laděný Foltýnův obraz, může jiné atmosféře – válečné, nanejvýš nějakým způsobem odpovídat. Přibližně se stejným uměleckým výsledkem jí však odpovídá i zakaboněný obličej jakéhokoli posmutnělého občana protektorátu. Je ten snad nějakou metaforou?

Ale k věci. Organizátoři současných výstav by měli zauvažovat, zda je nutné kvůli požadavkům komplexnosti ředit výjimečný umělecký odkaz podprůměrnou šmírou jen proto, že nese signaturu velikána. Aby byl tento krok opodstatněný, musela by se mu dle mého mínění podřídit celá koncepce výstavy. Jestliže by například Foltýnova výstava nesla hypotetický podtitul „Umění zmítané dějinami“ a byla by doplněná texty z oblasti kulturní politiky a etiky, stalo by se zařazení zmíněných děl samozřejmostí, či spíše nutností.

Omlouvám se všem čtenářům za omezenou optiku, ale nerad bych své články „psal na playback“. Pokud toužíte po stručném a výstižném shrnutí toho, co Vás „U Zvonu“ čeká, podívejte se na stránky Galerie Hlavního Města.

františek foltýn / košice-paříž-brno
07. 03. 2008 - 01. 06. 2008

foto: http://www.ghmp.cz/

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru