Galerijní propadák měsíce: Vkus Francouzů je mi zcela lhostejný

Vkus Francouzů mi je zcela lhostejný.jpg


Tři konceptuální umělkyně – Patricie Fexová, Sláva Sobotovičová a Lenka Vítková svezly v rámci proklamativně nekoncepční výstavy „Vkus Francouzů je mi zcela lhostejný“ svá umělecká díla do industriálních prostor Karlin Studios. Více než vystavené práce mě v Karlíně upoutává rebelantské gesto obsažené v názvu projektu, gesto odporu proti snobsky elitářským či diletantsky nejasným kurátorským vizím. Je toto gesto upřímné? 

Pompézní manifestační název, vztyčený prostředník namířený proti uměleckým tradicím a módním trendům, slibuje mnohé. Ti, kteří očekávají drze pankovou skládku současného umění, výsměch galerijním konvencím a reprezentantům přežilých výstavnických stereotypů budou ovšem nadmíru zklamáni. 

Smutnou úlohu zaujímá v nepovedené hře na „nekoncepci“ již tisková zpráva kurátorky Edith Jeřábkové, plná do očí bijících paradoxů. Po úvodních větách hovořících o odporu umělkyň ke „koncepčně ochablým výstavám“ a jejich rozhodnutí uspořádat výstavu, „která nemá žádný apriorní koncept“, přichází totiž zcela protimluvná pasáž, hledající v díle umělkyň jakési styčné body: „Přes mnohé emocionální stránky svých děl zůstávají radikálními milovnicemi konceptu, někdy až závažně stoických obsahů. A tato „klasičnost“ je natolik zajímavá v našem současném uměleckém spektru, že by byla škoda ji překrýt dalším významem.“ Aby přehmatů nebylo málo, následuje v dalších odstavcích doprovodného textu typická, avšak vzhledem k cílům výstavy hrubě nemístná, snaha definovat význam děl a jednoznačně je tak začleňovat do kontextu historických tradic.

Již přístupem kurátora je tedy celý výstavní záměr diskreditován. Pokud by Jeřábková skutečně chtěla naplnit vytčené cíle, bylo by vhodnější nechat napsat tiskovou zprávu někoho jiného, případně zvolit mnohem hravější a nevázanější formu.

Čtenáři se může jevit jako nepatřičné, že je v recenzi výstavy věnováno tolik prostoru „koncepci“ a doprovodnému textu. Do jisté míry jde však o hlavní konceptuální dílo výstavou prezentované. Samotné v prostoru instalované práce s divákem jen obtížně komunikují a jsem na pochybách, zda nějakým zajímavým, komunikovatelným obsahem vůbec disponují.  

Karlin Studios 

Patricie Fexová klade na betonovou podlahu haly kruh z kompaktních disků, shora osvícený žárovkou. Mimo estetického účinku, vyvolaného zajímavými odrazy světla na pestrobarevných povrchách „cédéček“, zde žádné hlubší, ideově konceptuální východisko nenalézám. Pokud se budu snažit, nějakou interpretaci si zřejmě z prstu vycucám, v díle však rozhodně neobjevím žádné obecně sdělné poselství.  Ani o chlup lépe se mi nepovede ve snaze proniknout do smyslu řady přes sebe naskládaných dřevotřískových desek Lenky Vítové, na kterých jsou ve vojenských barvách zobrazeny fragmenty barokní architektury.  

O něco přístupnější jsou „těstová videa“ Slávy Sobotovičové, zachycující nevykynutý bochník chleba brázdící na kapotě automobilu české silnice. Komicky laděná „road movie“, činící z kusu nejasné organické hmoty hrdinu filmového plátna, nabízí řadu zajímavých výkladových možností. Já osobně vidím ve videích metaforické vyjádření údělu člověka podřízeného zároveň své vlastní, vnitřní dynamice (kynutí těsta), stejně tak jako neřízené dynamice okolního světa (pohyb automobilu).

Výstava „Vkus Francouzů je mi zcela lhostejný“ pro mě představuje vzhledem k vysokým ambicím Karlínských Studií značné zklamání. Rozhodně nejsem nikterak zaujatý proti experimentům s formou výstav. Recenzovaný „Koncept“ však bohužel oplývá přesně těmi vlastnostmi, oproti kterým se vymezuje. Je velikášsky nabubřelý a přitom zoufale nedotažený. V duchu proklamované vize by to znamenalo být koncepčně nekoncepční, záměrně nezáměrný a důsledně nedůsledný, bez adekvátního obsahu je však těžké důstojně naplnit téměř jakoukoli formu či, jak je tomu v tomto případě, antiformu. 

Vkus Francouzů je mi zcela lhostejný 
21.2. - 16.3. 2008

Průměr: 4.7 (6 hlasů)

Kdo ví co je konceptuální umění ať hodí kamenem

Přiznám se, že následující řádky píšu abych obhájil práci přátel, které dobře znám a aby tato recenze nezůstala jedinou zmínkou o recenzované výstavě. Nebudu se ale s autorem recenze přít o umění jen bych rád upozornil na rizika „chytrého psaní“. Je totiž velmi lehké rozdrtit výstavu pokud kritik věnuje větší část textu své literární kreaci a naprosté minimum dílům o kterých píše.

Opřít například kritiku výstavy o nedostatky kurátorského textu je zde prvním problémem a opět nechci řešit jeho kvalitu. Tento ale skutečně není vystaveným dílem a přesto jeho ruzcupování zabírá polovinu recenze. Nabízí se důvod, že snad recenzent ani ničemu jinému než textu o výstavě nerozumí.

Chápat a psát o současném umění u recenzenta předpokládá znalost předchozího díla autorů a snahu proniknout do jejich myšlení. Postavit se k dílům pouze z pozice laického diváka je to nejpovrchnější řešení. A je to nejefektivnější způsob pokud chce autor textu konceptuální umění ponížit. A kdo ví co je to konceptuální umění ať hodí kamenem. Autor zde pouze říká, že tohle je špatné konceptuální umění, protože mu nerozumí.

Zní to samozřejmě strašně, když autor říká že nechápe „řady přes sebe naskládaných dřevotřískových desek Lenky Vítové, na kterých jsou ve vojenských barvách zobrazeny fragmenty barokní architektury“. Škoda že to je vše co od něho na adresu umělkyně zaznělo a ještě to není tak úplně správně. Jednotlivé díly panoramatického obrazu nejsou naskládány přes sebe ale vedle sebe. Armádní kamufláž nepoužívá černou a bílou barvu.

Patricie Fexová má mnoho důvodů vytvořit popisovanou instalaci když se již několik let věnuje malbě kruhového barevného spektra. Výsledky se již objevili na mnoha výstavách. A tak asi nepředpokládá, že recenzent pravidelně píšící do médií a zabývající se současným uměním odbude její práci „zajímavými odrazy světla“ kde nenalézá „žádné hlubší, ideově konceptuální východisko“.

Věta „Vkus Francouzů je mi zcela lhostejný“ je citátem nikoli ideovým výkřikem tří revolučních umělkyň. A i kyby byl nevím proč autor očekává „vztyčený prostředník namířený proti uměleckým tradicím a módním trendům“. Nabízí snad Francie pouze tyhle dvě možnosti? „Drze panková skládka současného umění, výsměch galerijním konvencím a reprezentantům přežilých výstavnických stereotypů“ je recenzentovou vizí celku. Po shlédnutí výstavy však její celkové kompozici a poetice nevěnuje ani slovo i když na počátku tvrdí, že vlastní koncepce je zde vlastně vystaveným dílem. Může mít totiž i pravdu, že díla nekomunikují přímo s divákem. Divák ale může sledovat jejich vzájemnou komunikaci.

Nevím odkud autor získal informace o ambicích Karlíských studií, které tato výstava podrývá. Karlínská studia jsou místem experimentů bez koncepčních zásahů „shora“ kde je většina uměleckých projektů představována se všemi riziky ve své původní syrovosti. Je to dáno též drsnými podmínkami výstavních prostor kde na ambice moc tepla a místa nezbývá. A to je právě dobré.

Ivan Mečl

Obrana článku

Děkuji za komentář. Mrzí mě, že jsem se dotkl Vás a Vašich přátel. "Rozdrtit" jakoukoli uměleckou činnost mě rozhodně netěší a činím tak jen velmi zřídka, vnitřně necenzurovat své články však chápu jako součást profesní etiky. Domnívám se, že vím, co je to konceptuální umění, ale nemyslím si, že je důstojné psát sem nějaké definice - to už udělali jiní a jinde a chápu, proč jste tak neučinil ani vy.

Právě v mezích konceptu je snaha o výklad děl obvzláště důležitá, a proto je z mého pohledu nezbytné pokusit se o jejich interpretaci. Pokud mě však vystavené práce neposkytují k této činnosti dostatek relevantních podnětů, nepovažuji za nutné hledat doplňující informace v minulé činnosti umělců. Pokud umělecká díla fungují pouze v rámci širšího kontextu životního díla autora, výrazně snižují svoji komunikativnost a stávají se pouze mrtvým do sebe uzavřeným poselstvím pro elity (nebo kamarády). To, že díla nekomunikují přímo s divákem mi ostatně váhavě přiznáváte. Co se týče jejich komunikace mezi sebou, budu rád za konkrétní příklady vazeb a vztahů, já je tam zkrátka nevidím.

Ano asi máte pravdu, že ničemu jinému než textu o výstavě v tomto případě nerozumím, a to se mě kurátorka snaží vést vlastním, z mého pohledu neuspokojivým výkladem děl. Ale je to má chyba?

Provozní vztahy uvnitř Karlin Studios neznám. Zajímám se o umění a několik výstav, které jsem zatím měl v Karlíně možnost vidět, mě nadchlo - proto hovořím o vysokých ambicích. Mimochodem právě ona snaha provozovat "místo experimentů" je pro mě jednoznačným důkazem oněch vysokých ambicí.

Na závěr musím přiznat, že netuším, čí citát je obsažen v názvu výstavy, a možná mi tudíž unikají některé souvislosti. Rád se nechám poučit.

Děkuji za podnětné připomínky. Rád se přijdu podívat na další výstavní projekty recenzovaných umělkyň. Jestliže budete mít zájem, mohu se také s někým z autorského týmu sejít a udělat s ním rozhovor, ve kterém se bude mít možnost obhájit, vynadat mi atp.

Jediné, s čím tímto článkem polemizuji je tato konkrétní výstava.

Vojtěch Poláček

reakce autorky

Dobrý den pane Poláčku,
díky za Vaše vyjádření a vstřícný komentář, shodou okolností
mám možnost Vás teď pozvat na další výstavy s mou účastí,
které se náhodou sešly. Do 27. 3. je v galerii NOD vystavena série
obrazů Data Paintings a 3 obrazy z předcházející série Kompaktní
diskařky jsou k vidění na kurátorském projektu Václava Magida
Současný český kubismus v galerii GHMP ve 2. patře Staroměstské
radnice (v programu výstav "Hustý provoz"). Lenka Vítková teď
vystavuje jako host Aleny Kotzmannové v galerii Hunt Kastner. Tuto moji reakci
přeposílám od kolegyně Slávy, bohužel se mi z prohlížeče
Safari na Mac OS X nedaří reagovat přímo, po kliknutí do okénka
"přidat komentář" stránka spadne na úvodní stranu. Obhajobu naší
výstavy tedy nechávám raději na případnou další, osobní nebo
e-mailovou komunikaci, můžete se ozvat na mou e-mailovou adresu
patricie.fexova@atlas.cz Zdravím, Patricie Fexová

Zpět nahoru