Hustý provoz - Současný český kubismus

Petr Brožka, Kaprun 2

„Hustý provoz“ ve Staroměstské radnici otevřela v únoru vydařená výstava videí Marka Thera. Nyní na ni navazuje neméně podnětný projekt s názvem Současný český kubismus, vynikající nad běžným pražským standardem nezvykle promyšleným výběrem uměleckých děl i jejich nápaditou instalací.

V rozměry spíše menší galerii čeká na návštěvníka 70 děl nejrůznějších médií. Již tato nahuštěnost, a z toho vyplývající členitost prostoru, jako by odkazovala k výstavnické praxi počátků 20. století – doby, kdy se kubismus spolu s dalšími moderními uměleckými směry formoval. Pohled do galerie napěchované obrazy, objekty a videy navíc sám o sobě připomíná hustou síť barev a tvarů kubistických obrazů. Tuto asociaci ještě zesiluje variabilita uměleckých postojů, obsažených v jednotlivých dílech, nucených formou instalace k vzájemné komunikaci. Autoři koncepce Václav Magid a Vasil Artamonov vytváří onu picassovskou vícepohledovou perspektivu v jediném obrazovém poli – v jediným pohledem přehlédnutelné výstavní síni. „Vršení“ uměleckých děl bez důrazu na preciznost umístění konkrétního díla ve specifickém kontextu expozice vyplývá i z chvályhodné snahy kurátorů objevovat umění fungující jak v galerii, tak ve skutečně žitém světě za jejími zdmi.

V doprovodném textu se dočtete, že se jedná o prezentaci „nového modernismu“ a označení kubismus je voleno spíše s ohledy na jeho časové prvenství mezi modernistickými tendencemi a tradičně výsadní postavení v historii českého umění a designu. S vědomím ideové a výrazové šíře moderních a avantgardních uměleckých proudů označil bych však vystavené práce skutečně nejspíše za deriváty kubismu.

Některá propojení jsou zcela zřejmá - citační. Do této skupiny můžeme zařadit obrazy Úplně blbá židle Jiřího Davida, INRI Marka Meduny či plátno Silvini Arismendi, pokryté typicky kubistickým ornamentem jehlanu. K tradici českého „trojrozměrného kubismu“ se vztahuje hlava lovecké Trofeje Jana Haubelta a Jiřího Thýna a zejména Váza vzor Jamajka Patrika Čabla, vtipná parafráze Králíčkovy lampy z pražského Můstku. Blízko k imaginativní fázi směru mají práce Petra Brožka (Kaprun) s rozvraty a duplikacemi úběžníků, oživené surreálnými motivy očí a horských vrcholů. Do Brožkovy práce silně, ale zároveň v přímé návaznosti na kubistickou tradici, vstupuje i současná „board estetika“. Lze dokonce tvrdit, že zajímavé souvislosti mezi těmito na první pohled vzdálenými epochami výtvarného umění jsou teprve Brožkovým Kaprunem objevovány a definovány.

Pavla Sceranková, Dům na LützovplatzPropojení kubistických východisek s jinou současnou subkulturou – graffiti (street artem) je patrné v díle Tomáše Vaňka Particip č. 18 / Škoda 120. S nejnovějšími trendy na poli umění veřejného prostoru Vaňka spojuje vedle užité techniky (spray, šablona) i snaha výtvarně reagovat na podněty určitého místa. Ve Staroměstské radnici se tato „participace“ na reálném prostředí projevuje instalováním rozměrných desek obrazu do dvou rohů výstavního sálu. Naproti tomu v námětu můžeme objevit řadu styčných bodů se zásadami kubismu. Takovou interpretaci odemyká podtitul Vaňkova cyklu: „Úplné rozebrání mého auta Škoda 120 na jednotlivé součástky. Jejich rozložení na připravenou plochu, papír 6 x 3,15 m a přestříkání sprejem, aby vznikly stopy po těchto dílech. Vznik dvou velkých formátů, vnějších a vnitřních dílů automobilu. Recyklace mého majetku.“ Rozložení trojrozměrného objektu do plochy, rozšíření nabídky vizuálních kontaktů, dekonstrukce celku odhalující skryté podstaty na první pohled introvertního námětu, to vše jsou ideové koncepce objevené kdysi Braquem a Picassem. V různých variacích se metoda rozebrání a opětovaného, umělecky organizovaného, složení tvaru odráží i v dalších na výstavě zastoupených dílech. Pavla Sceranková například klade na podlahu galerie symetricky komponované kusy rozbité židle. Blízko k tomuto postupu má i četně uplatňovaná koláž. Jitka Mikulcová skládá své Dřevěné obrazy z kusů tapet, imitujících dřevo, Dominik Lang vytváří nové struktury z na sebe vršených kusů normalizačního nábytku (Cizí vliv, zahraniční vzor). Hraničním a velice dráždivým příkladem koláže je pak objekt From Jana Pfeiffera, jenž v jediném přesném spoji slepuje dohromady na polovinu rozříznutý fragment jídelnové sestavy z Ikei (stůl, židle, talíř). Vtip spočívá v tom, že na první pohled jednotný celek je složen z jedné poloviny starší, používané a druhé úplně nové.

Jak již bylo řečeno, kurátoři odmítli svůj výběr omezovat pouze na díla očividně čerpající z kubismu. V menšině tu proto nalezneme práce hledající svoji inspiraci v jiných modernistických proudech. Zmiňme se nyní alespoň o dvou nejzajímavějších. Subverzivní hrou s protiklady vyniká Lidový dekor Petra Tejkala, který „vyzdobil“ dna talířů motivy funkcionalistické architektury. Silné estetické vibrace vyzařuje abstraktní obraz Jana Šerýcha, jehož černé pozadí autor pokryl rytmicky komponovanými šedými pruhy.

Na výstavě Současný český kubismus se objevuje i jedna práce, která se vytčenému kurátorskému záměru poněkud vzpírá. Rozhodně to není tím, že by byla sama o sobě špatná, naopak, zkrátka se pouze vymyká. Mluvím o třech obrazech z cyklu Kompaktní diskařky Patricie Fexové. Antický motiv figur v pohybu je tu aktualizován změnou tradičního sportovního náčiní – disku na disk kompaktní. Stejným způsobem jako povrch „cédéčka“, skládáním z drobných reflexních linií, je pojednána i pokožka samotných sportovkyň. Řeckému olympionikovi sloužil k hodu oválný kus kamene, dnešní člověk se musí za úspěchem brodit tunami digitalizovaných informací a také o sobě samém referuje světu v kódu jedniček a nul. Stejně jako na obraze Patricie Fexové jsme v současnosti svědky vytrácení hranice mezi nástroji a jejich uživateli. Do digitální matérie jsou přepisovány naše myšlenky, hlas i obraz. Zůstal nám již pouze pach. Ale řekněte upřímně, kolik lidí zná ten váš?

Kompaktní diskařky Patricie Fexové žádnou spojitost s modernismem nemají. Čerpají z klasicismu – zcela protichůdné linie výtvarného umění. K jejímu odkazu se navíc vyjadřují navýsost postmoderním způsobem – po formální i obsahové stránce se v nich střetávají tradiční a inovativní tendence (ostatně jako produkt postmodernismu lze chápat i zmíněný Lidový dekor od Petra Tejkala). Tento „nesoulad“ ve výstavní koncepci lze ovšem chápat také pozitivně. Přítomnost „vetřelce“ ze vzdálené umělecké galaxie nás může inspirovat k zamyšlení nad neméně bohatými a stále se dynamicky vyvíjejícími klasicistními proudy českého umění. Myslím, že výstava zaměřená tímto směrem by mohla přinést podobně obohacující konfrontaci jako Současný český kubismus. Obzvláště v případě, že by se potkala se stejně schopnými autory a kurátory, jakými jsou Václav Magid, Vasil Artamonov a Olga Malá.

Současný český kubismus
05. 03. 2008 - 13. 04. 2008
Galerie Hlavního města Prahy
Staroměstská radnice - 2. patro

Přečtěte si také: Mark Ther a Hustý provoz

foto: http://www.ghmp.cz/

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru