Malé pražské galerie: Tranzitdisplay - Prostor transformace

Transitdisplay

Další z malých galerií, které vznikly v poslední době v Praze, má již tradičně trochu krkolomný název, členitý prostor a odvážnou koncepci. Galerie Tranzitdisplay sídlící v Dittrichově ulici (která se mimochodem stává specificky kulturní oblastí – najdete v ní nejen transitdisplay, ale také knihkupectví a vydavatelství Polí pět a Labyrint) je prostorem pro audiovizuální experimenty.

Monumet transformaceMůžete zde shlédnout jak stálou expozici, prezentaci dlouhodobé iniciativy nazvané Monument transformace. Ta mapuje fungování osobní a kolektivní paměti v průběhu procesů společenských a politických změn (třeba instalací, v níž je mrazák nacpaný různými publikovanými deníky – symboly „zmrazeného“ času). Dále můžete spatřit často obměňované výstavy a navíc dobře zásobenou knihovničku s knihami nejen z nakladatelství Transit a periodiky zaměřenými na nové směry v umění. K jejich listování si navíc můžete dát kávu nebo čaj. Vládne zde jakási undergroundová pohoda, opravdové zázemí pro současné umění a ty, co se o něj z nějakého záhadného důvodu zajímají.

TranzitdisplayV Tranzitdisplay se totiž neorganizují jen výstavy, ale i přednášky, projekce, představení, konference a další akce. Koncepce výstav naplňuje záměr formulovaný v manifestu publikovaném na stránkách transitdisplay.cz: sledovat současné pozice a tendence v současném umění, kultuře i každodennosti a iniciovat komunikaci a reflexi v místním prostředí. (Slovy kapitána z Proposition: „Civilizovat tuhle zem!“) Jak se dále píše v manifestu, Tranzit podporuje lokální umělecké a teoretické aktivity, před institucemi dává přednost jednotlivcům a realizovatelným projektům menšího rozsahu, které však mohou mít významný místní, ba mezinárodní přínos. (Což by se mimochodem dalo chápat jako jiná definice podivných projektů...) Další linií zájmu sledovanou v prostoru Transitdisplay jsou základní otázky související s posláním a smyslem vystavování: Co je to výstava? Jakými změnami prochází její formát? (Výstavní prostor jako bílá krychle, výstava jako laboratoř, výstava jako archiv, výstava jako bleší trh...) Jaké podmínky časovosti vytváří? Je reálným prostorem? Poskytuje možnosti pro jeho překročení?

TranzitdisplayAktuální výstava s názvem Mluvené slovo kurátora Mathieu Copelanda je právě takovou hrou s koncepcí výstav a vnímáním prostoru: na bílých stěnách visí pouze tabulky s popisky a je možno, ba záhodno, nechat si od průvodkyň předčítat texty uvedených autorů. Většina z nich je krátká: Yoko Ono, která svého času ulovila Lennona na prosté „Yes“, nepřekvapila a předvedla svůj nezdolně pozitivní přístup: „Mám tě ráda!“; filosof Ian Wilson vystihuje palčivé filosofické téma pregnantně: „čas“; ale jsou zde i dlouhé texty-experimenty jako třeba dvoustránkový text Mai-Thu Peret (u níž to ovšem také není překvapivé, pracuje na své knize již od roku 1999 a v posledních letech zřejmě jenom škrtá). V každém případě je fakt, že si v galerii necháme vystavená díla předčítat, překvapivým zážitkem – snad právě takovým, který ukazuje skrz neviditelné ve viděném místo nemyšleného v myšlení a stává se tak impulsem pro nový typ myšlení, jak o tom píše Gilles Deleuze. Možno vyzkoušet do 20. dubna v galerii Transitdisplay.

http://www.tranzitdisplay.cz/
http://cz.tranzit.org/
www.monumenttotransformation.org

Přečtěte si také:
Malé pražské galerie: FUTURA (Shanghype)
Malé pražské galerie: Senzor

Průměr: 5 (3 hlasů)

TRANZITDISPLAY

Nic pro voliče....

Zpět nahoru