Miyako Ishiuchi - Photographs 1976-2005 aneb Průzračné hlubiny

z cyklu 1.9.4.7.

Galerie Langhans, dlouhodobě zaměřující svoji pozornost na současnou fotografii, připravila na toto jaro retrospektivu japonské umělkyně Miyako Ishiuchi. V intimní poetické tvorbě silného emocionálního zabarvení se autorka dotýká řady existenciálně dráždivých témat. Ta zpřístupňuje převážně skrze detailní a rafinovaná zobrazení nejrůznějších povrchů – lidského těla, předmětů a architektury.

z cyklu 1906 to the SkinNecitelněji se mi vryly do paměti fotografie stárnoucích lidských údů obsažené zejména v cyklu 1906 to the skin. Na začátku devadesátých let na něm Ishiuchi spolupracovala s tehdy pětaosmdesátiletým avantgardním tanečníkem Kuzuo Ohnem. Nejedná se o žádný ucelený portrét – ani na jedné z fotek neuvidíte Ohnovu tvář. Autorka si za předmět svého zájmu volí jen jisté tělesné fragmenty. Skutečný člověk ustupuje do pozadí, obětuje svoji osobnost a nabízí fyzickou schránku jako čistě výtvarný materiál. Při zběžném pohledu do inkriminovaného výstavního sálu jsem měl pocit, že jsem se ocitl na výstavě fotografií nerostů a vzácných dřevin. Jakoby Ischiuchi rozřezala starý strom a zkoumala jeho život na základě puklin v kůře, uschlých větví či letokruhů. Procházka po zákoutích zkrouceného těla, zbrázděného hlubokými vráskami, pokrytého stařeckými pihami a ztvrdlého otlačeninami, připomíná asi nejvíce návštěvu japonské zahrady, ornamentální struktury sofistikovaným způsobem komponované z nejrůznějších přírodnin.

z cyklu ApartmentDalším tématem fotografií Miyako Ishiuchi je město, zejména pak jeho odvrácená strana. Ve své rodné Yokosuce fotila špinavá doupata prostitutek (cyklus Endless night) či stísněné domácnosti sociálně slabých (cyklus Apartment). V cyklu Yokosuka Story pak v komplexnosti vykreslila podobiznu města protikladů, kde se mísí tradiční architektura a chudinské slamy s komerčními tendencemi, spojenými s americkou okupací. Touto etapou tvorby má Ishiuchi velice blízko k dílu Shomeie Tomatsua, jež bylo prezentováno loni v Galerii Rudolfinum. Poslední a asi nejniternější část její práce představuje fotografický cyklus Mother´s, ve kterém ji za námět posloužily osobní předměty a oblečení zemřelé matky.

Výstava Miyako Ishiuchi – Photographs 1976-2005 by rozhodně neměla uniknout vaší pozornosti. Dílo japonské fotografky pro mě představuje šťastnou symbiózu, ve které je hloubka a niternost zároveň artikulována jasným a čitelným způsobem.

Miyako Ishiuchi – Photographs 1976-2005
Langhans Galerie Praha
19. 3. - 1. 6.

foto: http://www.langhansgalerie.cz/

Průměr: 5 (4 hlasů)

Zpět nahoru