Podivné projekty

Podivné projekty
Podivné projekty je název pro zamýšlenou sérii článků, v níž představím projekty lidí, kteří nejsou oficiální umělci, ale obyčejní smrtelníci věnující se tvorbě čistě ze zájmu anebo z potřeby tvořit, bez příslušného vzdělání a nároků.

Tato tvorba se dá samozřejmě vztáhnout jak ke konceptu art brut, tedy tvorby nějakým způsobem „vyšinutých“ lidí, která vznikla z potřeby ventilovat emoce a duševní stavy či ilustrovat myšlenku bez přímých ambicí vytvořit umělecké dílo a následně ovlivnila oficiální umělce a umělecké tendence, tak k pojetí všeobecného rozvíjení imaginace, jak jej propagovali například Vladimír Boudník či Josef Beyus. Může však jít také o tvůrce, kteří se v budoucnu stanou uznávanými umělci, o základy velkých a vlivných projektů, které jsou zatím v plenkách.

Podivné projektyJako první uvedu projekt člověka, který v Praze vystudoval filmovou vědu a nyní pobývá v Santiagu de Compostela, kde tvoří koláže na stěnách papírových krabic a následně jimi polepuje stropy. Aby to nebylo příliš jednoduché, připojuji úryvky z autorova vlastního doprovodného textu, který, jak sami uvidíte, vykazuje znaky vlivu poststrukturalistické filosofie i přísnost anarchie. (Opravdu hutný text jsem zkrátila a alespoň trochu rozčlenila, za což se předem omlouvám, ale myslím, že na naprostý chaos není ještě lidstvo připraveno. Oproti tomu netradiční gramatickou podobu ponechávám s ohledem na shodu formy a obsahu.)

Takže proč vlastně krabice na stropě? Protože jsem potřeboval používat obrazy rukama a protože jsem nechtěl obrazama produkovat globální oteplování a protože se necítím povinen spoluúčastnit se na tomhle spektáklu a protože jsem nenašel nic tak k ničemu jako dělat krabice. Je taky třeba odporovat si sám sobě a nepracovat na ničem a především ne na sobě a nemít cíle na plnění a projekty na dokončení. Vesmír by byl mnohem lepší, kdyby lidi používali svůj čas k tvorbě ničeho, neužitečnosti a nesmyslnosti a divnosti.

Podivné projektyJak tedy funguje toto nedílo? Krabice, které se aktuálně rozlézají z kuchyňského stropu do celého bytu, tvoří něco, co by Deleuze (při četbě Kafky) nazval doupě...
Existují tak tři nebo čtyri vchody k tomu celku-necelku, ale nejsou nijak označeny a ve skutečnosti se dá začít odnikud a odkudkoli, ale nikdo nezačína a nikdo nikdy nekončí. Je to jako vzor na ubruse, jako design městských chodníků, jako rozestavění stébel trávy, jako tajemství bublinek vroucí vody, jako plesnivá zpráva těstovin se žampiónama zapomenutých v hrnci, jako tvrzení všech těch papirků, co se válejí kolem stromu, jako axiom, co ho vyřadili, jako těch 64 999 957 barev, co nikdy nepoužijete ve svem textovém editoru, jako mrmlání bakterií, jako jít za školu vesmíru; je to očišťující, protože se to nedá odnést do galerie.

Znamená to, že Tvá práce je a má být naprosto beze smyslu?
Tenhle tejden jsem teda dělal jednu filmovou trilogii, ale už je hotová, tak zase budu dělat krabice, protože je tu docela teplo, a tak se brzy vylíhne spousta pavouků, ono totiž v kuchyni s náma žije spousta druhů pavouků a ty krabice, to je taky pavoučí město, skuliny a škvíry a plochy, kam se dá napojit siť, a všechny další věci, ktere dělají pavoukům život pohodlnější, a tak každá z mezer, které jsem nezaplnil, a jsou dost časté případy, kdy se domnělým zaplněním vytvoří dvě mezery – jedno zaplnění je jedna nová mezera a navíc jak je každej obraz a každá plocha taky mezera, ono je to nakonec děravění životního prostoru, chudáci spolubydlící, takže každá z těhlech mezer bude pak obsahovat jednu pavoučí síť nebo sítě, z nichž každá bude mít zase spoustu roztodivnych mezer, ale to už je věc pavouků, do toho mi nic není, o to se nestarám, oni nám nelezou do jídla a my jim nelezeme do zivota. Podivné projekty

Připadáš si jako umělec?
Nechci být umělec, nechci žít ve světe plném kvality a hodnotných věcí a trancendentních myšlenek, navíc je mi to úplně jedno, kým jsem, takže já prodávám v kiosku, a tak mám spoustu krabic, co jsou do sběru, tak je použivám. Myslím, že jsem postavou nějaké Borgesovy povídky, co nechci radši číst, a v originále už vůbec. Postižená kniha, ta co se narodila bez hranice mezi sebou samou a realitou. Mrzáček bez řádně očíslovaných stran. Spisovatel bez autorských práv, člověk beze snah být autorem svého života. Vesmír se rozpíná po površích a většinou o tom nikomu nic neříká a chtěj po něm, aby ti k tomu dodal fotografickou přílohu.

Protože jsem jen zrnko v nekonečném vesmíru, připojuji fotografickou přílohu a doufám, že první část cyklu Podivné projekty čtenáře zaujala a že se případně najdou další tvůrci, kteří by zde chtěli mít prezentaci své (nějakým způsobem podivné) práce – veškeré informace přijímám na adrese ditama@seznam.cz.

Přečtěte si také: Podivné projekty II - 2DCrew: BE GOOD

Průměr: 5 (1 hlas)

web

Zdravíčko! Nebyl by nějaký odkaz na stránky tohohle týpka? Docela bych se mrknul. Kuba. S

vtipnej pozer

Tak u tohohle cloveka je asi nejzajimavejsi ta mira sebestylizace, ze? Zdenka

Život jako gesto

Tak myslím, že bohužel, ve virtuálním prostoru Internetu se autor zatím neusadil... Co se týče míry sebestylizace, protože ho docela dobře znám, tak vím, že tím, co hlásá, i žije (i když, jak pravil M. Petříček, když pak chce na procházce stále sledovat intenzity, musel by chodit pořád jenom z kopce:) Takže vzniká otázka, jestli není život (ve společnosti, jinak to už ani neumíme) vždy sebestylizací a jestli není gesto (a ne "přirozenost") jeho nejlepším vyjádřením, tj. jestli lidský život není mnohem spíš to, čím se lišíme, tedy jak se vytváříme, než to, v čem jsme stejní, tedy jak jsme utvoření... (Hlavně se do toho nezaplést, že ...:)

web

Tak přece - zase jsem podcenila přitažlivost world wide webu - tady je odkaz na autorovy stránky (prý spíš "šuplík na netu")... Háček je v tom, že jsou jen ve španělštině ;)
http://www.unomascerosonocho.blogspot.com/

Dobrej text malý fotky

Jo všichni hrajem nějaký role. No a tahle role mi přijde docela vtipná. Článek supr úlet, ten člověk taky. Jen škoda těch malých fotek. Lazar Bazarov (nebo tak nějak).

Zpět nahoru